Husův balvan, stojící v areálu římskokatolického poutního místa (působišti nejstaršího českého světce sv. Ivana Poustevníka, s někdejším benediktýnským klášterem), je údajným dílem studentů římskokatolického gymnázia, kteří ho postavili svým učitelům navzdory. Nese datum Husova výročí upálení a rok 1919.

Eduard Molnár (1827-1904) byl pátým farářem evangelického reformovaného (h.v.) sboru v Nebuželích od roku 1859 až do svého úmrtí v roce 1904. V letech 1885-1904 byl volen seniorem Pražského seniorátu h.v. Zemřel 19.července 1904 v činné službě. Náhrobek byl ´v nedávné době´ přemístěn do Libiše.

V Pelhřimově vznikla roku 1910 kazatelská stanice evangelického reformovaného (h.v.) sboru ve Strměchách, za faráře Pavla Jelena (1840-1925). Dlouhá desetiletí se bohoslužby konaly na různých místech ve městě.

Od Tolerančního patentu 1781 patřili evangelíci v Pardubicích a okolí k evangelickému reformovanému  (h.v.) sboru v Dvakačovicích. Roku 1890 se ustavila kazatelská stanice, která si v roce 1897 postavila kostel, na rohu ulic Hronovické a Sladkovského. Slavnostně byl otevřen 29.června 1897 superintendentem J.E.Szalatnayem. K 1. lednu 1903 vznikl filiální sbor h.v.

Kostel evangelického reformovaného (h.v.) sboru byl postaven roku 1896 v neorenesančním slohu, za faráře (1895-1927) Františka Nováka (1862-1930). Původní toleranční kostel byl slavnostně otevírán 23. listopadu 1794, když byl farářem (1783-1837) Mojžíš z Tardy (1759-1837).

Hřbitov evangelického luterského (a.v.) sboru byl založen roku 1861 na východním okraji Habřiny, a to jen několik let po vybudování kostela na západním okraji vesnice, zatímco původní toleranční modlitebna stála ´na východních humnech´.

Na konci roku 1782  bylo ve východních Čechách utváření tolerančních sborů již v hrubé podobě  ukončeno. Nesnadno se rozhodovalo o tom, kde bude sídlo velkého tolerančního sboru, který vznikl z několika obdobných a rovnocenných středisek. Středisko Džbánov bylo oficiálně registrováno roku 1783.

V Horním Jelení vznikla v roce 1896 kazatelská stanice evangelického reformovaného (h.v.) sboru v Lozicích, za faráře Bedřicha Gerži (1865-1932). Roku 1921 přešla kazatelská stanice ke sboru již Českobratrské církve evangelické v Chocni, za faráře Jana Řezníčka (1890-1970).