Evangelický kostel Kovánec

Lidé v Kovánci i v okolí podporovali husity, věděli i o Jednotě bratrské. Protireformace po roce 1620 byla i zde tvrdá, ale tajní evangelíci se tady přesto udrželi. Čerpali mezi sebou navzájem duchovní podporu; podařilo se jim také navázat a udržet tajné spojení s českými exulanty až ze Žitavy. Po vyhlášení Tolerančního patentu v roce 1781 se přihlásili k augsburskému vyznání. Zpočátku patřili ke sboru ve vzdálené Habřině.

V srpnu roku 1785 se konečně mohl sbor osamostatnit. První bohoslužby bývaly ve stodole nebo v soukromí; touha po vlastním bohoslužebném stánku byla však tak silná, že již v dubnu 1786 se konala slavnost položení základního kamene a 3. září téhož roku se v nové modlitebně konaly první bohoslužby. Jednoduchá podélná stavba měla barokní štít a vnitřní vybavení podle tolerančních předpisů. Původní fara byla postavena v roce 1792. Současně zde vznikal i evangelický hřbitov.

V roce 1875 postihlo kovánecký sbor neštěstí – do modlitebny uhodil blesk a nepodařilo se ji zachránit. Kovánečtí se však nevzdali a rozhodli se vybudovat nový kostel v novorománském stylu. V průčelí vyrostla čtyřboká věž se zvony, jež byla posvěcena dříve než kostel, který se dočkal slavnostního otevření 7. září 1884. Uvnitř stála kazatelna, dílo truhláře M. Wittmayera ve stylu druhého rokoka. V roce 1869 byla postavena nová fara. Opodál stávala také malá stodůlka na dřevo a na seno. Ta byla v těžkých začátcích tolerančních sborů velmi důležitá, protože kazatelé museli často sami hospodařit, aby měli na živobytí. Najdeme ji leckde dodnes jako součást bývalých tolerančních celků.

Přes obětavost členů sboru však kostel zvolna chátral a uvažovalo se dokonce o jeho zbourání. V roce 2000 bylo však rozhodnuto o jeho zachování a dnes kostel v Kovánci opět slouží svému duchovnímu účelu.