Protestantský patent 1861

Protestantský (také Císařský) patent nahradil po dlouhých 80 letech Toleranční patent Josefa II. Byl vydán císařem Františkem Josefem I. dne 8. dubna 1861, ´v hlavním a sídelním městě našem Vídni´. Tento císařský výnos zajišťuje plnou rovnoprávnost evangelíků (církví a.v a h.v.) ve vztahu ke státu. Znamená i rovnoprávnost evangelických církví vůči církvi římsko-katolické. Končí povinnost platit ´štolu´ za církevní úkony místnímu katolickému faráři.

Z evangelických konsistoří a.v a h.v. vznikla společná Evangelická vrchní církevní rada (VCR), sídlící nadále ve Vídni. Do budoucna ji tvoří výhradně evangelíci; již od roku 1859 stál z ´nejvyššího císařského rozhodnutí´ v čele konsistoří evangelík. Členové VCR včetně církevního presidenta jsou ovšem jmenováni císařem.

Vzniká řada nových evangelických kostelů, když patent zrušil toleranční omezení dovolující jen budovy bez věží a bez zvonů (kostely v Krabčicích, Semtěši, Čáslavi, Nosislavi, Chlebech i jinde). Některé toleranční modlitebny získaly nově věž (např. Jimramov), třeba i k nedávné novostavbě (Vanovice).

Evangelické školy získávají tzv. ´právo veřejnosti´. Studenti teologie mají možnost studovat na protestantských fakultách v zahraničí. Bez omezení (s výhradou dodržování platných zákonů) je možno zakládat církevní spolky, i spojovat se s obdobnými evangelickými spolky v cizině (např. GAW v Německu).

Patent zaručuje svobodnou volbu farářů, seniorů, superintendentů i kurátorů všech stupň. Zvolený superintendent musí však být před nástupem do funkce potvrzen státem. Když rakouský stát vypověděl roku 1870 konkordát s římsko-katolickou církví, otevřelo to možnost pokusit se prosadit svobodnou vnitřní správu evangelických církví. V důsledku to vedlo, především z podnětu reformované církve, k tzv. boji o Čáslavské církevní zřízení.