Evangelický kostel Zádveřice

Zádveřice byly první vesnicí na Valašsku, která zareagovala v roce 1777 na falešný toleranční patent. Po jeho skutečném vyhlášení na podzim 1781 zde vznikl roku 1782 nejprve evangelický luterský (a.v.) sbor, ale ten se již v roce 1786 přihlásil k evangelické reformované (h.v.) církvi. Malá část členů patřila jako kazatelská stanice k luterskému sboru v Jasenné, ale luterské bohoslužby se konaly až do spojení evangelických církví v roce 1918 nejprve v toleranční modlitbě a nato v nově po roce 1869 v nově postaveném kostele.

Toleranční modlitebna byla, spolu s farou, postavena roku 1782. V roce 1800 byla do nově postavené budovy přemístěna z fary škola, která byla po požáru roku 1856 obnovena, ale roku 1891 byla zrušena a v roce 1906, za faráře (1904-1908) Františka Pokory (1870-1947), přestavěna na sborový sál, postupně i se sborovým zázemím, naposledy kolem roku 2000. Při požáru, který v roce 1856 postihl Zádveřice, byl zničen i sborový areál, včetně kamenného kostela z roku 1811. Téhož roku byla postavena nová fara. Současný kostel, stavěný v letech 1860-1869, byl slavnostně otevírán 7. listopadu 1869, za faráře (1858-1903) Benjamina Opočenského (1819-1911).

Evangelický kostel  je dominantou Zádveřic. Na malém návrší nad obcí stojí jednolodní novorománská stavba s trojbokou apsidou a čtyřbokou věží v průčelí. V roce 1947 byly instalovány současné varhany. Tři zvony jsou původní z doby postavení kostela, jsou to patrně nejstarší zvony umístěné na evangelickém kostele u nás.