Evangelický kostel Klobouky u Brna

Evangelictví mělo v Kloboukách i v okolí pevnou tradici. V 16. a 17. století zde žili převážně evangelíci, až po bitvě na Bílé hoře se poměry násilně změnily. Víra předků však nebyla úplně vyhlazena a záhy po vydání Tolerančního patentu se již první rodiny hlásily k reformovanému vyznání. Sbor vznikl v roce 1782. První shromáždění se konala ve stodole a bylo velmi obtížné sehnat místo pro modlitebnu. Nakonec v roce 1786 daroval císař klobouckým evangelíkům budovu, kde se vyráběly sudy, tzv. bednárnu. Zde vznikla první kloboucká modlitebna, která i přes mnohé úpravy příliš nevyhovovala.

Po vydání Protestantského patentu došlo k náboženskému uvolnění. Kloboučtí řešili nově vzniklou situaci po svém: v roce 1861 nejdříve postavili zděnou věž. Ke stavbě kostela se odhodlali až v roce 1882, kdy byl položen základní kámen. Novoklasicistní kostel byl stavitelem Antonínem Strnadem přistavěn k věži, která stojí v průčelí. Kostel byl posvěcen 4. listopadu 1883. Na první pohled upoutá čelní stěna se stolem Páně, kazatelnou a kruchtou s cennými varhanami. Zajímavá je kombinace dřevěných prvků s kovovými (litinové sloupy, nesoucí podélné galerie, točité schůdky na kruchty i ozdobné zábradlí). Odborníci popisují také neobvyklou konstrukci klenby, kterou tvoří vyzdívaný ocelový skelet. Zajímavě je řešena vitrážová ozdobná stěna s biblickými výjevy, umístěná pod galerií při vstupu do kostela, která zároveň slouží k zateplení.

Komentáře

 

Farní sbor ČCE Klobouky u Brna je jedním z nejstarších sborů na Moravě, vznikl krátce po vyhlášení Tolerančního patentu. Roku 1861 byla postavena věž a do ní byly zavěšeny 4 zvony. O více než 20 let později byla roku 1883 dostavěna loď kostela stavitelem Antonínem Strnadem. Na svoji dobu vyniká moderním a unikátním technickým řešením, díky němuž byl kostel zapsán do seznamu památek ČR. Klenba celé lodi je zavěšena na železné konstrukci krovu a patrové galerie jsou neseny útlými železnými sloupy s ozdobnými hlavicemi. Varhany jsou netradičně umístěny nad kazatelnu, která tvoří střed čelní dřevěné přepážky, oddělující presbytář od chrámové lodi. Sbor starostlivě pečuje o kostel i přilehlou faru a snaží  se otevřít kostel široké veřejnosti nejen duchovní nabídkou, ale i pořádáním množství kulturních a společenských akcí( výstavy, koncerty, přednášky...)