Evangelický kostel Praha Salvátor

Brzy po vyhlášení Rudolfova majestátu (1609), který přinesl náboženskou svobodu i reformačním církvím, začali němečtí věřící augsburského vyznání stavět svůj kostel. Byl postaven v letech 1611–1614 ve stylu německé renesanční gotiky, byl trojlodní a vnitřní prostor dosahoval výše 20 až 21 metrů. Klenba byla zdobena cennými freskami. Presbyterium osvětlovalo pět vysokých oken.

Stavovské povstání, bitva na Bílé hoře v roce 1620, exekuce na Staroměstském náměstí a následná protireformace znamenaly konec náboženské svobody. Kostel získal katolický řád paulánů, kteří jej upravovali v barokním stylu a užívali jej až do roku 1784, kdy byl josefínskými dekrety zrušen a stala se z něj mincovna. V postranních lodích byly stáje pro koně, kteří byli používáni pro práci v mincovně. Ta byla definitivně zrušena až v roce 1857.

Čeští evangelíci augsburského vyznání získali zdevastovaný kostel zpět teprve v roce 1864; do té doby byla, od roku 1784, sídlem sboru ´toleranční modlitebna´ v Truhlářské ulici 8. Od té doby se pilně pracovalo na obnově kostela až do vzniku Českobratrské církve evangelické (ČCE), ale i v dalších letech. Poslední velké opravy proběhly na sklonku 20. století. V salvátorském kostele byly mj. zachráněny ojedinělé nástropní fresky, představující žehnajícího Spasitele.