Soudce chebský 1432

Na základě úspěchů proti křižáckým výpravám a spanilých jízd husitů za hranice Českého království souhlasil koncil zasedající od poloviny prosince 1431 v Basileji, že církev bude s husity jednat a že koncil přijme jejich představitele ke svobodnému jednání. Předběžné jednání mezi delegacemi husitů a zástupců koncilu probíhalo ve dnech 8.-18. května 1432 v Chebu. Jednalo se nejen o zárukách bezpečnosti, ale především o základně pro jednání husitského poselstva na koncilu. V devadesátičlenné husitské delegaci byli v Chebu přítomni jistě tři z těch, kteří v Basileji na koncilu budou obhajovat čtyři artikuly - Jan Rokycana,  M. Petr Payne i Mikuláš Biskupec z Pelhřimova.

Nejdůležitější částí chebské úmluvy je její sedmý článek, tzv. ´soudce smluvený v Chebu´: ´Pokud jde o při čtyř artikulů bude v Basileji na sněmu přijat za nejpravdivějšího a nestranného soudce zákon Boží, praxe Kristova a prvotní církve spolu s koncily a doktory, kteří se v nich pravdivě zakládají´. To byl ohromný průlom do myšlení a přístupu středověké církve. ´Chebský soudce´ totiž znamená uznat nad sebou autoritu vyšší než je koncil i papež, i církevní tradice. Nestranným a nejspravedlivějším soudcem ať je životní sloh Krista - jeho život, učení, jednání, způsoby.

Nesporně je úmluva v Chebu největším diplomatickým vítězstvím duchovního boje, který husité a především táborská strana předchozích již 13 let vedli s církví. A to přesto, že výsledek obhajoby ´Čtyř pražských článků´ přímo v Basileji neměl žádný zřetelný výsledek a přesto, že celé jednání s koncilem vyústilo do znění kompaktát, kterými koncil nakonec ze čtyř artikulů vlastně vyslovil souhlas pouze s druhým článkem, totiž s vysluhováním ´pod obojí´ i laikům.

Zajímavost

´Soudce chebský´ byl smluven v hospodě U markraběte.