České vyznání 1575

České vyznání (konfese) je společné vyznání dvou reformačních větví, strany podobojí a Jednoty bratrské, na níž se domluvila  stavovská opozice proti českému králi a římskému císaři Maxmiliánovi II. (1564-1576). Konfese byla sestavena v období 16. března až 18. května 1575 na Malostranské radnici osmnáctičlennou komisí zvolenou českým zemským sněmem (po šesti ze stavu panského, rytířského a zástupců měst), když osm let před tím, roku 1567, král vyhověl žádosti a tlaku strany podobojí a vymazal kompaktáta ze zemských desk.

České vyznání navazuje na Augsburské vyznání z roku 1530. Narozdíl od něho však neobsahuje žádné anathema, totiž obvinění a zavržení těch, kdo ´nevěří a nevyznávají jako my´, a v tom je ekumenicky tolerantní, smířlivé a otevřené. Oproti Augsburské konfesi je svobodné i v uspořádání jednotlivých okruhů a ke znakům pravé církve přiřazuje vedle důrazu na slovo Boží, na pouhé dvě svátosti ustanovené Kristem a na řád a kázeň v církvi ještě sociální důraz na společenství sboru, což je specifický přínos české reformace, především v tradici Jednoty bratrské a jejího Bratrského vyznání z roku 1535. Věroučně Českou konfesi formulovali univerzitní profesoři Pavel Přáza-Presius a Matyáš Dvorský-Rozsypal. Na důrazy Jednoty bratrské dbal Jiří Strejc, kterého do komise vyslali, na podnět a výzvu Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, bratrští senioři Jan Kálef a Ondřej Štefan.

Císař Maxmilián dal jen ústní příslib, že bude konfesi respektovat. Teprve Rudolfův majestát učinil České vyznání v roce 1609 zemským zákonem, byť jen na několik málo let.

Zajímavost

K Českému vyznání se Českobratrská církev evangelická přihlásila, stejně jako k Bratrskému, hned na ustavujícím Generálním sněmu v prosinci 1918.