Protestantský patent 1861

Protestantský (také Císařský) patent nahradil po dlouhých 80 letech Toleranční patent Josefa II. Byl vydán císařem Františkem Josefem I. dne 8. dubna 1861, ´v hlavním a sídelním městě našem Vídni´. Tento císařský výnos zajišťuje plnou rovnoprávnost evangelíků (církví a.v a h.v.) ve vztahu ke státu. Znamená i rovnoprávnost evangelických církví vůči církvi římsko-katolické. Končí povinnost platit ´štolu´ za církevní úkony místnímu katolickému faráři.

Z evangelických konsistoří a.v a h.v. vznikla společná Evangelická vrchní církevní rada (VCR), sídlící nadále ve Vídni. Do budoucna ji tvoří výhradně evangelíci; již od roku 1859 stál z ´nejvyššího císařského rozhodnutí´ v čele konsistoří evangelík.

Patent zaručuje ´svobodnou volbu´ farářů, seniorů, superintendentů i kurátorů všech stupňů. Faráře volí členové sboru, volbu potvrzuje VCR  ´v dorozumění s politickým úřadem´  (zemskou vládou). Seniora a vedení seniorátu volí ´seniorátní shromáždění´ (konvent) složené ze zástupců sborů, seniora potvrzuje VCR.

Superintendenta volí na doživotí superintendentní shromáždění tvořené zástupci seniorátů. Náměstek superintendenta a superintendenční kurátor jsou superintendentním shromážděním voleni na 6 let. Superintendentem se zvolený stává  ´císařským potvrzením´. V církvi a.v. je možné volit seniora, resp. superintendenta volbou v jednotlivých farních sborech.

Členové VCR včetně církevního presidenta jsou  jmenováni císařem  na doživotí. Generální synody a.v. a h.v., svolávané jednou za 6 let VCR, volí své předsednictvo a také tzv. ´synodní výbory´ (dva faráři a dva laici), které jednají v mezidobí jménem generálního synodu.

Vzniká řada nových evangelických kostelů, když patent zrušil toleranční omezení dovolující jen budovy bez věží a bez zvonů (kostely v Krabčicích, Semtěši, Čáslavi, Nosislavi, Chlebech i jinde). Některé toleranční modlitebny získaly nově věž (např. Jimramov), třeba i k nedávné novostavbě (Vanovice).

Evangelické školy získávají tzv. ´právo veřejnosti´. Studenti teologie mají možnost studovat na protestantských fakultách v zahraničí. Bez omezení (s výhradou dodržování platných zákonů) je možno zakládat církevní spolky, i spojovat se s obdobnými evangelickými spolky v cizině (např. GAW v Německu).

Když rakouský stát vypověděl roku 1870 konkordát s římsko-katolickou církví, otevřelo to možnost pokusit se prosadit svobodnou vnitřní správu evangelických církví. V důsledku to vedlo, především z podnětu reformované církve, k tzv. boji o Čáslavské církevní zřízení.

V roce 1861 byly v  české luterské  superintendenci vytvořeny ze tří seniorátů dva, západní (německý) a východní (český), oba po 12 sborech. Roku 1900, v období luterského přestupového hnutí ´Los von Rom´, se rozdělila superintendence - na západní, německou (3 senioráty), a východní, českou.

Roku 1871 došlo k reorganizaci  české reformované  superintendence; ke 3 dosavadním (Pražský, Poděbradský, Chrudimský), přibyl Čáslavský seniorát h.v.