Toleranční patent 1781

Toleranční patent byl vydán ve Vídni 13. října 1781 císařem Josefem II. Povoloval pouze reformační vyznání navazující na tzv. světovou reformaci, totiž na Martina Luthera (1483-1546) a Jana Calvina (1509-1564) - evangelickou církev luterskou (augsburského vyznání) a reformovanou (helvetského vyznání). Nepovoloval (netoleroval) návaznost na reformaci českou, tedy ani na husitskou církev podobojí, ani na Jednotu bratrskou.

Předtoleranční, utajovaná, evangelická církev stála na laicích. Potoleranční doba znamenala zinstitučtění se silnou orientací na kazatele. Sevřením do čtyř stěn se postupně ztrácel i kontakt s národem. Důrazem na reformační helvetské a augsburské vyznání se evangelící stávali až jakoby cizinci ve vlastní zemi.

Název patentu opravdu poukazuje na pouhou toleranci s mnoha omezeními: pouze ´soukromé vykonávání náboženství´;  pro vznik evangelického sboru vyžadován počet ´100 rodin´ (později stačilo i 500 osob);  kazatele možno povolávat výhradně ´z dědičných zemí´;  stavět lze pouze ´modlitebny bez zvonů, věží a veřejného vchodu z ulice´;  ´štolní poplatky´ zůstaly příslušnému římsko-katolickému faráři. Zato si evangelické sbory směly samy zvolit kazatele i učitele, a zajistit jim ovšem obživu a také postavit potřebné budovy.

Evangeličtí faráři přicházeli ze Slovenska (většinou pro evangelickou luterskou církev a.v.) a z Uher (pro evangelickou reformovanou církev h.v.). V Čechách a na Moravě se po 5-6 generačním období protireformace přihlásilo už jen cca 80 tisíc evangelíků především na venkově (Polabí, Vysočina, Valašsko), tehdy cca 2% obyvatel . V Čechách a na Moravě vzniklo 54 reformovaných (h.v.) sborů a 19 sborů českých luterských (a.v.).

Obě tolerované církve měly čtyřstupňové zřízení. Těšínská luterská konsistoř byla od roku 1785 pro obě evangelické církve přesunuta do Vídně, kde pracovala již jak luterská, tak reformovaná sekce, a to se společným katolickým předsedou. Členové konsistoře byli jmenováni panovníkem. Od 1. ledna 1784 se ustavily evangelické superintendentury. Pro české země vždy česká a moravská, zvlášť pro každé vyznání. Superintendenti byli jmenováni konsistoří.

Koncem roku 1784 došlo k rozdělení superintendentur na senioráty (v Čechách vzniklo po 3 seniorátech h.v. i a.v., na Moravě a ve Slezsku 3 senioráty a.v. a 2 h.v.). Seniory vybíral superintendent a potvrzovala je místní vrchnost. Toleranční ´faráře´ (pastory) si sice volily místní sbory, ale potvrzovalo je zemské gubernium. Tak byly potoleranční evangelické církve po celých následujících 80 let plně pod kontrolou státu.

Patent byl ovšem 13. října uveřejněn německy. Český text byl pro Moravu vydán v Brně 27. října, pro Čechy 30. října 1781 ´na hradě Pražském´.