Obnovená Jednota bratrská Herrnhut 1722

Zjara roku 1722 přivedl tesař Kristian David (1692-1751), ovlivněný luterským pietismem, první skupinu tajných, německy mluvících, ´evangelíků´ z okolí Fulneku a Suchdola nad Odrou na panství hraběte Mikuláše Zinzendorfa (1700-1760) v Horní Lužici. První strom k vybudování nového útočiště pro exulanty, nazvaného posléze  Herrnhut  = ´pod ochranou Páně´, česky Ochranov, zde byl pokácen 17. června.

V 18. století tak vznikla první osada pro ty, kdo odcházeli hledat svobodný prostor pro svou evangelickou víru, se kterou se už celé století od Bílé hory museli v Čechách i na Moravě tajit. Evangelická emigrace z českých zemí začala bezprostředně po roce 1620, znásobeně po vyhlášení Obnoveného zřízení zemského roku 1627 v Čechách, na Moravě 1628, které uzákonilo katolické vyznání jako jediné povolené.

Kdo se ´nesrovnal s panovníkem´ ve víře, mohl zvolit emigraci - pokud byl šlechtic nebo měšťan; poddaní byli nuceni konvertovat nebo se tajit, případně protizákonně také emigrovat. Systematická rekatolizace českých zemí probíhala od roku 1624. Po Westfálském míru se pro rekatolizaci, mnohdy značně násilnou, otevřelo volné pole. Jen šlechtických rodin odešlo do roku 1635 do emigrace na 450, do roku 1660 emigrovalo jistě 50.000 rodin, cca přes čtvrt milionu exulantů - a v následujících desetiletích mnoho dalších. 

Utrakvistická a luterská emigrace směřovala především do luterského Saska, a do vedlejších zemí Koruny české, Slezska a Lužice. Zprostředkováním saského kurfiřta Jana Jiřího I. udělil, Drážďanským akordem z 28. února 1621, Ferdinand II. slezské šlechtě generální pardon zahrnující dosavadní privilegia a zajišťující i svobodu vyznání. Obojí Lužice se od roku 1635 stala naplno součástí Saska. V Sasku existoval krátkodobě český evangelický sbor v Pirně. Až do 19. století se konaly české bohoslužby v Drážďanech, stejně tak v lužické Žitavě. 

Členové Jednoty bratrské odcházeli jak do Slezska, tak především do polského Lešna a dalších polských bratrských středisek Na Slovensko kromě členů Jednoty přicházeli i utrakvisté. Exulantská střediska byla v Púchově a Myjavě, i přímo na moravských hranicích ve Skalici (roku 1650 zde byl za přítomnosti Komenského otevírán bratrský kostel). Důležitý až do Tolerančního patentu byl především reformovaný sbor v Réci u Bratislavy.

Od druhé poloviny 17. století už nutně probíhal evangelický exil protizákonně. V této druhé vlně odcházeli především poddaní, řemeslníci a další měšťané. Během první poloviny 18. století vznikla celá řada exulantských středisek, z nich jako první právě Herrnhut roku 1722. Následovaly Berlín (1732) a poblíž Rixdorf (1737) a Nová Ves (1752), v Lužici Niesky (1742). Když připadla roku 1742 většina Slezska luterskému Prusku, vznikla zde další exulantská místa: v roce 1749 Husinec a Tábor, roku 1752 Fridrichův Hradec a 1764 trojí Poděbrady.

Hrabě Zinzendorf osadníky Herrnhutu podporoval, sám byl také ovlivněn pietismem, zdůrazňujícím živou, vřelou a v životě prožívanou víru. Herrnhutští tvořili zpočátku společenství uvnitř luterské evangelické církve. Toužili ale po sborovém řádu podle původní Jednoty bratrské. Není docela jasná Zinzendorfova role při zprostředkování tohoto sborového řádu pro potřebu herrnhutských. Nicméně po probíhajícím napětí došlo ke konsolidování společenství, k vnitřnímu probuzení a ke společnému slavení Večeře Páně 13. srpna 1727 v Berthelsdorfu. 

Herrnhutští osadníci byli takto pietismem zasaženi a ovlivněni už podruhé. Poprvé mnozí už doma v okolí Suchdola a Fulneku v návaznosti na náboženské uvolnění ve Slezsku po roce 1709. Nepochybně zde byl v pozadí ještě i ohlas působení Jana Amose Komenského ve Fulneku v letech 1618-1621.

Vývoj po ´požehnané Večeři Páně´ v Berthelsdorfu rychle dospěl k ustavení samostatného církevního společenství - Obnovené Jednotě bratrské. Návaznost na původní Jednotu stvrdila ordinace Davida Nitschmanna (1696-1772), když roku 1735 přijal svěcení od vnuka Komenského Daniela Arnošta Jablonského (1660-1741), biskupa polské větve Jednoty. V roce 1737 byl Jablonským ordinován na biskupa i hrabě Zinzendorf.

Hned roku 1732 se z Herrnhutu vypravili první ochranovští misionáři mezi otroky na ostrov Sv. Tomáše v Karibiku, roku 1733 za Eskymáky do Gronska, od roku 1740 probíhají misie mezi řadou indiánských kmenů (David Zeisberger, 1721-1808). Misijní působení, které od počátku zahrnuje i kulturní a sociální oblasti, patří k podstatě Obnovené JB. Bratrská misie postupně zasahuje nejrůznější oblasti Ameriky, Asie i Afriky.

Dnešní Unitas fratrum, známá i jako Moravian Church či Moravští bratři, pracuje ve 24 bratrských ´provinciích´ těchto tří kontinentů a v řadě dalších misijních oblastí. Do českých zemí, do ´země otců´, se Obnovená JB ´vrátila´ až po roce 1861, pod názvem ´Evangelická církev bratrská´. První bratrský sbor vznikl v roce 1870 v Potštejně. Od roku 1946 měla česká provincie JB svého prvního biskupa, Václava Vančuru (1857-1952).

V roce 1999 došlo uvnitř české provincie k vnitřnímu rozdělení, když se sedm sborů nezasažených ´charismatickou obnovou´ připojilo k ČCE jako její 13. seniorát.

Zajímavost

Roku 1728 se poprvé objevují bratrská Hesla, kdy je k vylosovanému starozákonnímu ´dennímu´ verši vybrán doplňující verš z Nového zákona. Hesla pro rok 2022 jsou již 292. ročníkem této řady.
Ochranov symbolizuje také adventní herrnhutská hvězda; poprvé se objevila již roku 1821. Každoročně jich v Herrnhutu vyrobí na 700.000 .