Náhrobek Jana Jelínka

Náhrobek na obecním hřbitově v Oráčově. Evangelický farář Jan Jelínek (1912- 2009) se narodil v polském Zelově. V rodinném hrobě je pohřben společně se svými rodiči, Pavlem a Karolinou, roz. Jersákovou, a manželkou Annou (1918-2009), roz. Blažkovou. Rodina Jelínkových odešla v roce 1742 z Podhořan u Čáslavi do exilu ve Slezsku. V roce 1803 přesídlili ze slezského Velkého Tábora do nově zakládaného Zelova, kde evangelický reformovaný (h.v.) sbor formoval začátkem 20. století i rozměr víry a křesťanského života mladého Jana.

V letech 1931-1935 studoval Jan Jelínek na Misijní škole v Olomouci. V letech 1937-1944 působil jako kazatel v Kupičově na ukrajinské Volyni , kdy se také v roce 1942 oženil a kde pomáhal pronásledovaným bez rozdílu národnosti i vyznání (katolickým Polákům a pravoslavným Ukrajincům stejně jako židům). S manželkou vstoupili v roce 1944 do Svobodovy armády.

Po demobilizaci se s manželkou usadili v Oráčově a Jan Jelínek působil jako kazatel především na území dnešního evangelického sboru Podbořany, a to jak mezi reemigranty ze Zelova a z Volyně tak mezi evangelíky ´dosídlujícími Sudety´, i pro zbytky starousedlíků - do roku 1958, kdy byl zatčen a v letech 1958-1960 vězněn. Až do roku 1972 měl zakázán v Oráčově pobyt, později různým způsobem ´vypomáhal´ v evangelickém podbořanském sboru, když manželka pracovala ve sborovém staršovstvu.

Po roce 1989 ve ´výpomoci´ pokračoval i přes narůstající věk už ´legálně´. Ještě na rozhraní tisíciletí zorganizoval další opravu oráčovského evangelického kostela. V roce 2003 vydal Jan Jelínek knihu vzpomínek ´Pouštěj chléb svůj po vodě´ (sr Kazatel 11,1). Zemřel začátkem prosince 2009, necelý rok po své manželce, v Ústřední vojenské nemocnici.