Laický kalich 1414

V kostele u Martina ve zdi, patrně 26. listopadu 1414, byla M. Jakoubkem ze Stříbra znovu po dvou staletích vysluhována eucharistie ´sub utraque speciae´=´pod obojí způsobou´ poprvé opět záměrně laikům. Laický kalich se následně stal jednoznačným symbolem české, první, reformace, který bez výhrad přijala o století později, coby vysluhování ´sub utraque´, i světová reformace šířící se z Německa a Švýcarska.

Celých prvních dvanáct století byl všem křesťanům bez rozdílu rozdělován chléb i kalich. Pro východní (pravoslavnou) církev zůstává vysluhování ´sub utraque´ beze změny běžné až do současnosti. Na Západě teprve 4. lateránský koncil přijal roku 1215 jako doporučení vysluhovat laikům nadále jen ´sub una´, pouze chléb. Kromě toho, oč méně byla tato ´svátost oltářní´ přijímána - 4. laterán usnesl chodit k přijímání alespoň jednou ročně o velikonocích - , tím více začala být uctívána. Tato úcta vytvořila prostor pro vznik současné katolické slavnosti Božího těla ve čtvrtek po Trojiční neděli.

Proti této praxi doporučuje Matěj z Janova koncem 14. století častější přijímání, byť ´sub una´. Začátkem 15. století doložil Mikuláš z Drážďan spolu s dalšími mistry - již tehdy od Černé růže na Příkopech - , že praxe vysluhování laikům sub una je stará teprve těch necelých dvě stě let, a tím podpořil rodící se reformační hnutí. 

Česká reformace, především Jakoubek ze Stříbra, vychází v odůvodnění laického kalicha z biblického textu Jan 6,54: ´Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den´ a z 1. Korintským 11,28: ´Ať každý sám sebe zkoumá, a takto=proto ať z chleba jí a z kalicha pije´. Plnost eucharistie je obojí, tělo i krev, chléb i kalich. Východiskem pro přijímání sub utraque (podobojí) byl tedy ´příklad Kristův a prvotní církve´, jak to vyjádřil následně v roce 1432 i ´soudce chebský´.

Vedle kostela u Martina ve zdi se začalo koncem roku 1414 vysluhovat ´pod obojí způsobou´ i ve třech dalších pražských kostelích: u sv. Vojtěcha na Novém Městě a u sv. Michala a v Betlémské kapli na Starém Městě. Události nato dostaly spád. Jan Hus z kostnického vězení vyslovil s Jakoubkovým rozhodnutím souhlas. Vysluhování sub utraque se rychle šířilo po Čechách a zčásti i na Moravě. V reakci na zjitřenou situaci v Čechách vyhlásil tři týdny před Husovým odsouzením, 15. června 1415, kostnický koncil zákaz laického kalicha. Místo uklidnění se kalich stal v Čechách symbolem odporu proti náročivé církvi.

Pražská univerzita vydala 10. března 1417 deklaraci schvalující vysluhování pod obojí způsobou laikům. Laický kalich, vyjadřující jak rovnost všech křesťanů svobodně se rozhodovat a nést odpovědnost za svůj život před Bohem, tak poslušně napodobovat Ježíše Krista na cestě k ´novému nebi a nové zemi´ (Zjevení 21,1), provázel zástupy při poutích na hory od jara do podzimu 1419 a jako druhý v pořadí se stal součástí Čtyř pražských článků vyhlášených pražskou univerzitou koncem června 1420.

Z nezbytí nakonec povolil kalich pro laiky v roce 1433 koncil v Basileji, kde druhý článek obhajoval Jan Rokycana, a laický kalich jako vpodstatě jediný výdobytek husitské reformace potvrdila roku 1436 ´Jihlavská´ kompaktáta.