Helvetské vyznání 1566

Helvetské vyznání, latinsky Confessio helvetica (Helvetia=Švýcarsko), je sepsání základních článků víry reformované části reformace, narozdíl od luterské části reformace navazující na Martina Luthera (1483-1546) a Filipa Melanchthona (1497-1560). Tato ´švýcarská´ část reformačního hnutí 16. století se odvíjí především od působení Ulricha Zwingliho (1489-1531) v Curychu a Jana Calvina (1509-1564) v Ženevě.

Roku 1536 vznikla  Confessio helvetica prior  (1. helvetské vyznání) na podnět kantonů  Curych, reformátorem nástupce Zwingliho Jindřich Bullinger (1504-1575),  Bern, reformátorem Vilém Farrel (1489-1565),  Basilej, reformátoři Jan Oecolampad (1482-1531) a Oswald Myconius (1488-1552)  a dalších.

Druhé helvetské vyznání,  Confessio helvetica posterior,  je text uveřejněný zkraje roku 1566 na říšském sněmu, opět v Augsburgu, jako projev kazatelů podepsaných pod předmluvou a zároveň jako obhajoba falckého kurfiřta Fridricha III. proti obvinění z bludného učení.

Kurfiřtovi poskytl text, který jako osobní svoje vyznání sepsal, již roku 1562, curyšský reformátor Jindřich Bullinger. Na říšském sněmu bylo předloženo jako obrana reformovaných proti luterské i katolické straně. Toto vyznání se postupně stalo vyznáním většiny evangelíků ve Švýcarsku i řady dalších reformovaných církví (Francie, Skotsko, Uhry, Polsko). Již v březnu 1566 vyšlo Helvetské vyznání tiskem latinsky a v témže roce i německy a francouzsky.

Vnitřním členěním navazuje Helvetské vyznání na Melanchthonův postup v textu Augsburského vyznání, včetně odmítání odlišných věroučných názorů. Vůči Augustaně však zachovává věcnou argumentaci, vůči katolické straně argumentuje podstatně útočněji.

Toleranční patent z roku 1781 povolil pouze tato dvě vyznání platící v německých zemích. Většina česky mluvících nově vzniklých tolerančních evangelických sborů zvolila Helvetské vyznání. Český překlad nechal pořídit od Václava Matěje Krameria první reformovaný farář v Lysé nad Labem Josef Szalay (?-1784) a stačil ho ještě i před svou smrtí vydat začátkem roku 1784.

Ve stejném roce vyšel v Berlíně zdařilejší překlad Helvetského vyznání od tamějšího kazatele českých exulantů Jana Theofila Elsnera (1717-1782).

Zajímavost

Českobratrská církev evangelická, vzniklá roku 1918 spojením českých sborů dosavadní reformované (h.v.) a luterské (a.v.) církve, se k Helvetskému vyznání víry, stejně jako k Augsburskému, znovu výslovně přihlásila na 9. synodu roku 1947.