Altranstädtská dohoda 1707

Altranstädtskou dohodu byl císař Josef I. donucen švédským králem Karlem XII. 1.září 1707 podepsat, na základě dosavadního vývoje tzv. severní války (1700-1721), na zámku v Altranstädtu v Sasku nedaleko Lipska. Znamenala významné uvolnění pro slezské evangelíky a.v.

Většina Slezska, od vlády Karla IV. (1346-1378) jedna z pěti zemí Koruny české, byla během první poloviny 16. století zasažena Lutherovým typem reformace. Na Těšínsku přišel první rekatolizační tlak po roce 1610, po konverzi knížete Adama Václava (1574-1617) ke katolictví. Bezprostředně po ´Bílé hoře´, v únoru 1621, zprostředkoval saský kurfiřt Jan Jiří I. tzv. Drážďanský akord, kterým Ferdinand II. udělil slezské šlechtě generální pardon zahrnující dosavadní privilegia a zajišťující i svobodu vyznání. Brzy nato však začal prosazovat v řadě slezských, již dědičných, knížectví rekatolizační postup, často stejně násilný jako v Čechách a na Moravě.

Vestfálský mír (1648) potvrzoval evangelíkům a.v. ve třech slezských knížectvích (břežském, olešnickém a lehnickém) náboženskou svobodu. V ostatních, dědičných knížectvích, která po vymření piastovských knížat byla již přímo spravována Habsburky, měl zaručit osobní svobodu vyznání. Přesto zde rekatolizace probíhala i nadále. Na nátlak protestantského Švédska vznikly v letech 1652-1657 pro slezské luterány postupně také tři  ´kostely míru´, v Hlohově, Jaworu a Svídnici.

Roku 1653 připadlo pod přímou habsburskou vládu vymřením Piastovců jako ´odumřelé léno´ těšínské knížectví a roku 1675 jako poslední knížectví břežsko-lehnické. Následovalo období několika desítek let tvrdé rekatolizace v celém Slezsku. Posilou byla i v této době Cithara sanctorum, zpěvník obsahující původně přes 400 duchovních písní v češtině a poprvé vydaný těšínským rodákem Jiřím Třanovským v roce 1636 v Liptovském Mikuláši. Slezské evangelíky přicházeli také tajně povzbudit kazatelé ze Slovenska.

Altranstädtská dohoda po půlstoletí útlaku podstatně zlepšila postavení luterských evangelíků ve Slezsku, které bylo tehdy ještě celé součástí ´české Koruny´. Během několika měsíců jim bylo vráceno všech 121 kostelů a získali např. i možnost výuky v evangelických školách.

Následně vydaný Exekuční reces ze 27. ledna 1709 nadto zajistil vybudování šesti  ´kostelů milosti´, z nichž nejznámější je Ježíšův kostel v Těšíně. Důležité se ukázalo první následující dvacetiletí - působení luterského pietismu. Stejně důležité bylo i vydání Biblí v Halle - české podle Kralického překladu (1613) v roce 1722 i polské podle překladu Gdaňského (1632) v roce 1726. Ve Slezsku se tehdy kázalo německy, polsky i česky. Po záboru většiny Slezska protestantským Pruskem byla z Vídně zřízena v Těšíně roku 1742 evangelická konsistoř, která však byla nástrojem rekatolizace, když většina členů konsistoře byli katolíci.

Po válkách s Pruskem v letech 1740-1763 se Toleranční patent týkal v roce 1781 už právě jen Těšínska. Těšín byl ještě krátce sídlem Evangelické konsistoře a.v. pro celé Rakousko, než byla tato instituce, propojená s Evangelickou konsistoří h.v., přemístěna v roce 1785 do Vídně.