Altranstädtská dohoda 1707

Altranstädtskou dohodu byl císař Josef I. donucen švédským králem Karlem XII. 1. září 1707 podepsat, na základě dosavadního vývoje tzv. severní války (1700-1721), na zámku v Altranstädtu v Sasku nedaleko Lipska. Znamenala významné uvolnění pro slezské evangelíky a.v.

Většina Slezska, jedna z pěti zemí Koruny české, byla během první poloviny 16. století zasažena Lutherovým typem reformace. První rekatolizační tlak přišel po roce 1610, po konverzi těšínského knížete Adama Václava (1574-1617) ke katolictví. Když roku 1653 připadlo Těšínské knížectví vymřením Piastovců jako ´odumřelé léno´ Habsburkům, následovalo pětapadesátileté období tvrdé rekatolizace v celém Slezsku. Pomocí byla i v této době Cithara sanctorum, zpěvník obsahující původně přes 400 písní a poprvé vydaný těšínským rodákem Jiřím Třanovským v roce 1636 v Liptovském Mikuláši. Slezské evangelíky přicházeli také tajně povzbudit kazatelé ze Slovenska.

Altranstädtská dohoda po půlstoletí útlaku podstatně zlepšila postavení luterských evangelíků ve Slezsku, které bylo tehdy ještě celé součástí ´české Koruny´. Během několika měsíců jim bylo vráceno všech 121 kostelů a získali např. i možnost výuky v evangelických školách.

Následně vydaný Exekuční reces ze 27. ledna 1709 nadto zajistil vybudování šesti ´kostelů milosti´, z nichž nejznámější je Ježíšův kostel v Těšíně. Důležité se ukázalo první následující dvacetiletí - působení luterského pietismu. Stejně důležité bylo i vydání Biblí v Halle, české podle Kralického překladu (1613) v roce 1722 i polské podle překladu Gdaňského (1632) v roce 1726. Ve Slezsku se tehdy kázalo německy, polsky i česky.

Toleranční patent se v roce 1781 týkal už jen Těšínska, neboť zbytek Slezska získalo evangelické Prusko ve válkách v letech 1740-1763. Na Těšínsku vzniklo 11 tolerančních sborů a.v. Krátce byl Těšín i sídlem Evangelické konsistoře a.v. pro celé Rakousko, než byla tato instituce, propojená s Evangelickou konsistoří h.v., přemístěna v roce 1785 do Vídně.