Josef Bürg Jeschke

nar. 9. 9. 1902 Žďárky u Náchoda, zemřel 23. 9. 1977 Praha

Protestantskou teologii studoval v Praze, Basileji, Zürichu a Glasgově. Zejména vztahy ke Švýcarsku výrazně určily jeho směřování. Jeho vzory a dovolávanými autoritami se stali K. Barth, W. Lüthi, E. Thurneysen. Považoval se za autentického představitele barthiánské teologie v českých zemích. Pojetí teologie jako strážné služby zvěstování církve programově manifestoval dlouholetým spojením katedry a kazatelny. V l. 1927–31 byl farářem v Hořicích v Podkrkonoší, 1931–64 v Poděbradech. Evangelická kazatelna v Poděbradech se v těch letech stala místem nevšední úrovně a zvěstování „Božího Slova“, jak právě barthovská dialektická teologie, zvaná teologie Slova, v navázání na dědictví reformace profilovala poslání evangelického kázání. Své působení na Husově (od r. 1950 Komenského) ETF začal od r. 1948 v oboru systematické teologie, v l. 1950–70 byl profesorem praktické teologie. Od svého vstupu na ETF byl aktivně činný též ve funkci předsedy v Kostnické jednotě a v jejím týdeníku Kostnické jiskry.

S oblibou citoval Schleiermacherův výrok, že praktická teologie je korunou teologických věd. Tuto korunu ovšem usadil jinak než Schleiermacher. Podobně jako jeho velkému učiteli K. Barthovi bylo i J. nedělní kázání místem, kde se boží zjevení v Ježíši Kristu stává znovu zjevným. Zdroj obnovy a síly pro život církve nehledal v jejích kulturně společenských aktivitách, nýbrž ve zvěsti evangelia o hloubce lidského hříchu a velikosti boží milosti, které se člověku dostává skrze Kristův kříž a vzkříšení. Písmo je lidmi psaným svědectvím o božím díle spásy. Tam, kde je toto dílo na základě svědectví Písma znovu zvěstováno, stává se vždy znovu svátostnou událostí. Tento mohutný patos evangelia zjednával J. teologickému dílu křesťanskou autenticitu. O tu mu šlo již v jeho dizertaci věnované pojetí církve u apoštolských otců, i v jeho habilitaci, v níž analyzoval předpoklady Husovy reformace. I když toto teologické zaměření, protilehlé a polemicky zahrocené vůči předchozímu směru protestantské liberální teologie, se mohlo jevit jako zúžení teologického obzoru pouze dovnitř církve a jako návrat k ortodoxní nedialogičnosti (a nejednou tímto zúžením skutečně bylo), v J. vyjádření si zachovalo veskrze proexistentní vztah ke světu a jeho otázkám. Důvodem ovšem nebyl potenciál hodnot sekulárního humanismu, nýbrž že Bůh v Kristu miloval svět a smířil jej se sebou. J. byl přesvědčen, že svou službu světu osvědčuje církev nikoli suplováním kultury, nýbrž zvěstováním proměny a nové dimenze života, kterou otevírá evangelium.

Bibliografie:

◦ Slovo nad světem, 1937;

◦ Rozličná učení, 1943;

◦ Knížka o pravoslaví, 1951;

◦ Der Hirtendienst in der alten Brüderunität, Berlin 1960;

◦ Nauka o kázání, 1963, 2. vyd. 1971.

Časopisecké příspěvky:

◦ Theologie a církev, KřR 1929–30;

◦ Zásadní poznámky k naší theologické diskusi, KřR 1935–36;

◦ Co je člověk, KřR 1947;

◦ Krise víry a theologie, KřR 1948;

◦ Náboženství a křesťanství, KřR 1953;

◦ Augustin v díle Husově, KřR 1954;

◦ Eros a agapé, KřR 1962;

◦ Ženevský sbor, KřR 1964;

◦ Slovo Boží a člověk, KřR 1972.

Literatura:

◦ J. L. Hromádka: K šedesátinám J. B. J., KřR 1962;

◦ J. B. Souček: K šedesátinám prof. J. B. J., Český Bratr 1962;

◦ J. Smolík: Zápas o slovo, ThP KřR 1962;

◦ J. Smolík: Profesor J. B. J., KřR 1972;

◦ R. Říčan: 50 let Komenského evangelické bohoslovecké fakulty, 1968;

◦ J. Smolík: Učitelé pražské fakulty, KřR 1989;

◦ 75 let EBF v Praze, 1994.

oaf