Staroměstská poprava 1621

Na Staroměstském náměstí u východní zdi Staroměstské radnice se na popravčím lešení v den letního slunovratu v pondělí 21. června 1621 konala na příkaz císaře Ferdinanda II. Štýrského poprava 27 představitelů českého stavovského odboje, kteří se zapojili do stavovského povstání (1618-1620).

Císařem jmenovaný český místodržící Karel z Liechtensteina nechal 61 stavovských předáků začátkem února 1621 pozatýkat, kupodivu se jen tři pokusili o útěk; další byli ponecháni v domácím vězení. Od 20. února do 29. března se konaly výslechy, obvinění odpovídali na 236 otázek, přestože vítězové získali ´archiv´ stavovské vlády (direktoria).

Politický proces začal 29. března; předsedou soudního tribunálu byl místodržitel Liechtenstein, jeho zástupcem byl strýc Albrechta z Valdštejna Adam. Proces se neřídil platným zemským právem, ale pouze císařskými instrukcemi. Senát neměl dát slovo obhajobě, jako důkaz stačil soudní výrok, že vina je všem ´obecně známa´.

Prokurátor Přibík Jeníšek podal žalobu 2. dubna. Již 5. dubna byl vydán rozsudek proti předem uprchlým účastníkům odboje (např. Jindřich Matyáš Thurn, Václav Vilém z Roupova), kteří byli odsouzeni k smrti a ke ztrátě majetku. Jeden z emigrantů však byl vydán zpět - Jáchym Ondřej Šlik, ze Saska. Rozsudek byl vynesen i nad těmi, kdo ´zemřeli v trvalé vzpouře´ (Albrecht Jan Smiřický, Linhart Colona z Felsu, Petr ze Švamberka ) a jejich rodové majetky byly zkonfiskovány.

Do Vídně byl odeslán návrh na 51 rozsudků smrti. Konečný verdikt císařské rady byl mírnější, 29x smrt, 3x vymrskání. Tři z popravených (Václav Budovec z Budova, Jáchym Ondřej Šlik a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic) byli vyšší šlechtici z panského stavu. Dalších sedm bylo nižších šlechticů, rytířů nebo zemanů: nejstarší z popravených, 86iletý Kašpar Kaplíř ze Sulevic (odmítl nabízenou milost), 80iletý Jindřich Ota z Losu, Bohuslav z Michalovic; také jediný katolík Diviš Černín z Chudenic a další. Zbylí byli konšelé a měšťané, především z pražských měst, 8 z Nového Města, 6 ze Starého Města, včetně primátora Natanaela Vodňanského, jeden z ´Menšího´ Města (Malé Strany), navíc primátoři Kutné Hory a Žatce.

Většina byla sťata mečem, tři byli oběšeni, dvěma kat před popravou usekl ruku. Janu Jeseniovi, rektoru Karlovy univerzity, byl před popravou vyříznut jazyk, posmrtně byl rozčtvrcen a jeho ostatky byly rozvěšeny na popravišti za městem. Popravu vykonával staroměstský kat Jan Mydlář se svými pacholky. Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu dostal přímo na popravišti milost; Martin Fruwein spáchal již 7. června sebevraždu. 

Lebky dvanácti popravených visely pro výstrahu v drátěných klecích na ochozu Staroměstské Mostecké věže deset let, pouze Šlikova hlava byla na přímluvu sňata již v květnu 1622, ostatní byly teprve roku 1631, při saském obsazení Prahy, pohřbeny v Týnském kostele. Lebky primátorů Žatce (Maxmiliana Hošťálka) a Kutné Hory (Jana Šultyse) přibili na městské brány jejich měst. Následující den po popravě kat Mydlář přibil na dvě hodiny písaře Mikuláše Diviše z Doubravína za jazyk k šibenici, mezitím vymrskal z města tři další provinilce.

Zajímavost

Úcta projevovaná dříve obětem staroměstské exekuce tím, že lidé obcházeli místo popraviště vyznačené v dlažbě 27 bílými kříži, žel už vpodstatě vymizela.