Reformovaný toleranční kostel Vídeň
Městský reformovaný kostel se ve Vídni nachází ve stejné ulici, jako Městský luterský kostel. Po zrušení klášterů v rámci osvícenských reforem císaře Josefa II. směli nově tolerovaní evangelíci AV a HV části již zrušeného kláštera klarisek koupit a zřídit si zde, v centru Vídně, své kostely, podle tehdejší právní terminologie toleranční modlitebny. Reformovaní si na rohu ulic Dorotheergasse a Stallburggasse v hospodářském křídle renesančního kláštera ze 16. století postavili v letech 1783 a 1784 podle plánů architekta Gottlieba Nigelliho novoklasicistní toleranční modlitebnu.
Po skončení tolerančních omezení o 100 let později vídeňští evangelíci proměnili chrám v roce 1887 podle plánů Ignaze Sowinského tak, že získal novobarokní fasádu a také jednu věž. Nový hlavní vchod z Dorotheergasse si vynutil obrácení chrámové dispozice o 180°. Varhany byly umístěny v původní apsidě, kapacita se zvýšila na 205 míst.
1895 byly do nové věže umístěny tři zvony. Kostel prošel komplexními rekonstrukcemi v letech 1962 a 1984, v roce 2006 byl modernizován interiér. Od roku 1997 má kostel na střeše fotovoltaický panel (historicky první umístění na církevní budovu v Rakouské republice).
Současné varhany jsou z roku 1974 s 25 rejstříky a dvěma manuály.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Dokumentace tolerancnich modliteben
Wien (HV, Dolní Rakousy, okres Wien)
- První pastor: Carl Wilhelm Hilchenbach (1784-
- Dnes samostatný sbor Evangelické církve HV v Rakousku. V tomto objektu sídlí i rakouské ústředí této církve.
- hospodářské křídlo zrušeného kláštera řádu klarisek 1784 přestavěno na toleranční modlitebnu v novoklasicistním slohu; rekonstrukce 1887, včetně novobarokního průčelí s věží a vstupního portálu, zároveň provedena změna chrámové dispozice o 180°. Ve 20. století několikrát rekonstruován.
- Exteriér: průčelí rozčleněno mohutnými iónskými pilastry, do kostelní věže o výšce 42 m, která je zdobena toskánskými rohovými pilastry, vede balustráda s vázami
- Interiér: interiéru vévodí dvě kopule, 1887 původní apsida prolomena novým hlavním vchodem, nad nímž je varhanní galerie, která po obou stranách pokračuje pod kopulemi, kde je zaklenuta valenými klenbami, kazatelna (1774) je půlkruhová, stojí na toskánských sloupech a je ohraničena vrstvenými toskánskými pilastry, kryt kazatelny má na spodní straně svatozář paprsků; dřevěné lavice a židle pro kazatele pocházejí z roku 1784
