Jednota bratrská - Kunvald 1457

Kunvald je ´kolébkou´ Jednoty bratrské (JB). Roku 1457 odešla do Kunvaldu u Žamberka, na panství Jiřího z Poděbrad (1420-1471), skupina posluchačů Jana Rokycany (cca 1396-1471), ´bratři a sestry zákona Kristova´, toužících žít podle evangelia, vedená Řehořem, snad Rokycanovým synovcem.

Rychle se integrovaly další skupiny a vzniklo zde církevní společenství, které samo sebe nazvalo Jednotou bratrskou, později ve styku se světovou reformací latinsky Unitas fratrum. Charakteristickým rysem první bratrské generace byl život v ústraní, bez majetku, s jasným vymezením proti lichvě a proti násilí. To v reakci na užití moci v husitské reformaci, i na základě rozhovorů s Petrem Chelčickým (cca 1380-1460).

Prvním dochovaným projevem Jednoty je ´Svolení na horách rychnovských´ z roku 1464: "Přede všemi věcmi nejprve o to jsme se svolili, abychom se spolu u  víře  Pána Krista ostříhali a v spravedlnosti ustavovali, kteráž z Boha jest, v  lásce  přebývajíce,  naději  měli."

Na jaře 1467 se rozhodli losem se ujistit, zda mít vlastní kněze bez ohledu na ´apoštolskou posloupností´ předávané svěcení, což se neodhodlala zrušit církev podobojí. Prvními zvolenými knězi byli selský syn Matěj z Kunvaldu, mlynář Eliáš z Chřenovic a krejčí Tůma z Přelouče. Volba losem byla potvrzena ještě na další synodě, opět ve Lhotce u Rychnova, 20. srpna 1467. V čele Jednoty ale i nadále stál Bratr Řehoř (1420-1474).

Od nástupu Jagellonců na český trůn (1471) Jednota roste a postupně se v dalších generacích otevírá navenek - opouští původní odmítání přísahy i nedůvěru ke vzdělávání a vůči světské moci.

Lukáš Pražský (cca 1460-1528) doplňuje důraz první bratrské generace, již prvotně orientovaný biblicky na trojinu  ´víra-láska-naděje´ (1Te 1,3) jakožto na věci potřebné ke spáse z naší lidské pozice, odkazem na  ´milost Boží, zásluhu Ježíše Krista a dary Ducha svatého´ . To jsou  podstatné věci  pro život křesťana i pro život společenství.

Všechno ostatní jsou jen  věci služebné  nebo docela jen případné. Tím, co slouží ke spáse jako nástroje Ducha svatého, jsou jak  ´Bible a její výklad´  tak sama  ´církev, svátosti i vyznavačské texty´ . To další -  ´liturgie, církevní řády, zpěvník, časy bohoslužeb, budovy (i jazyk zvěstování)´  - jsou už jen  věci případné, na kterých spása nezáleží.

Důraz na původní uzavřenost před světem způsobil po smrti B. Řehoře (1474) uvnitř Jednoty napětí. Převážila ´Velká stránka´, která postupně Jednotu otevřela navenek. JB formuluje a zdůrazní živou víru, která se projevuje dobrými skutky. To křesťanu umožňuje účastnit se plně života ve světě a pro společnost.

Záhy po roce 1517 navazuje JB kontakty s rozvíjející se ´světovou reformací´, s Lutherem a Bucerem. O generaci později, kdy luterství po Augsburském náboženském smíru (1555) pod heslem ´Cuius regio, eius religio´ přijalo konzervativní ráz, se rozvíjí i kontakty s reformovanými. V roce 1530, 23. září na mladoboleslavském Karmeli za seniora Ondřeje Štefana, přiznala JB svým šlechtickým podporovatelům členství a roku 1535 formulovala vlastní Bratrské vyznání.

Tento reformační vývoj je i základem pro úsilí Jana Augusty (1500-1572) o ´ekumenické sbližování´ s utrakvisty, postupně se otevírajícími pro důrazy světové reformace, především luterské. Jeho snahy ukončila porážka evangelické strany ve Šmalkaldské válce (1547), kdy se centrum Jednoty (doposud Mladá Boleslav a Litomyšl) přesunulo z Čech na Moravu (s centry v Přerově a Ivančicích), kde už od konce 15. století působí také německojazyčné bratrské sbory (Lanškroun, Suchdol nad Odrou, Fulnek) pro společenství valdenských, kteří přišli z Braniborska. Proti cca 60 bratrským sborům v Čechách jich na Moravě působí více než 80.

Dalším důsledkem šmalkaldské porážky byl první exil Bratří do Polska, kde vznikaly postupně i polskojazyčné sbory, polská větev Jednoty. Ostatně JB čelila vnějšímu tlaku již od Svatojakubského mandátu proti ´pikartům´ v roce 1508 - kvůli jasnému biblickému postoji včetně odklonu od ´apoštolské posloupnosti´.

Jan Blahoslav (1523-1571) důrazem na vzdělání a překladem Nového zákona (1564) nasměroval Jednotu k vytvoření Kralické bible (1579-1593), tištěnou pod ochranou pánů z Žerotína. Roku 1575 se JB podílí na vzniku Českého vyznání (a tím na jeho ekumenickém rozměru), které ji po přijetí Rudolfova majestátu (1609), s velkým podílem člena Jednoty Václava Budovce z Budova, propojilo s církví podobojí.

Po porážce stavovského povstání (1618-1620) následoval druhý bratrský exil, jak do polského Lešna, kam zamířil i Komenský, a dalších polských bratrských enkláv, tak na Slovensko a do Slezska, i jinam. Jednota  nuceně končí své působení jak v Čechách, tak i na Moravě, třebaže přístup Moravy ke stavovskému povstání byl ovlivněn zdrženlivým postojem Karla st. z Žerotína. Na její vklad do křesťanské tradice navazuje roku 1722 v Herrnhutu Obnovená Jednota bratrská.

Zajímavost

V původní bratrské modlitebně v Kunvaldě, přestavěné a naposledy v roce 1991 rekonstruované, zřídila Českobratrská církev evangelická Památník Jednoty bratrské.