Heidelberský katechismus 1563

Heidelberský katechismus (HK) byl vydán v lednu 1563, jeho autorem byl vratislavský rodák Zachariáš Ursinus (1534-1583), v letech 1561-1576 profesor reformované dogmatiky na univerzitě a na Collegiu Sapientiae v Heidelbergu. Tento stručný, jasný a systematický text, založený na Písmu, sepsal na pověření falckým kurfiřtem (1559-1576) Fridrichem III. (1515-1576), který v Rýnské falci převedl reformaci církve do reformované (h.v.) podoby. Text Heidelberského katechismu byl předložen (jako ´Katechismus neboli křesťanské učení´) a schválen na synodu falcké církve v prosinci 1562, který kurfiřt svolal do Heidelbergu, hned v lednu 1563 byl text vydán. 

Patrně na naléhání Kašpara Oleviana (1536-1587) nechal Fridrich III. následně do druhého vydání, na jaře 1563, připojit otázku (číslo 80), týkající se rozdílu v přístupu k eucharistii – rozdílu mezi evangelickým pojetím večeře Páně (hostina) a katolickým pojetím v rámci mše (oběť). Ve třetím vydání HK, z konce roku 1563, zde byla odpověď navíc vyostřena doplňující poznámkou, že katolická mše ´není nic jiného než popření jedinečné oběti a utrpení Ježíše Krista a zlořečené modlářství´. Toto dnes neekumenické vyjádření je historicky podmíněné a srozumitelné jako reakce na závěry právě končícího Tridentského koncilu (1545-1563). 

HK předkládá ve 128 otázkách, při každé s řadou biblických odkazů, shrnutí reformovaného učení do odpovědí dobře srozumitelných každému. Dodatečně byl ještě ´pedagogicky´ rozdělen na 52 částí k soustavnému vzdělávání během roku. Otevírá ho ´osobní´ otázka: ´Co je tvým jediným potěšením v životě a smrti?´ - v reformovaných církvích stále dobře známá. Potěšení jako podstata celého katechismu zahrnuje útěchu, povzbuzení, ujištění, i posilu. 

Katechismus je rozdělen do tří částí. První, ´O situaci člověka´, se týká vztahu Boha a člověka, který po narození z Ducha naplňuje ´dvojpřikázání lásky´ (Mt 22,37-40). Druhá část, ´O vykoupení člověka´, prochází Apostolicum, ukazuje souvislost víra-skutky-spása a probírá význam obou svátostí (křest a večeře Páně). Třetí část, ´Život ve vděčnosti´, se týká Desatera a modlitby. 

Heidelberský katechismus vznikl poté, co se stal Fridrich III. roku 1559 kurfiřtem a až poté, když se nepodařilo sblížit stanoviska obou reformačních směrů – reformovaného (kalvínského) a luterského, kde už začal převažovat konzervativní směr, luterská ortodoxie, ústící nakonec v roce 1577 do Formule svornosti. 

Zlomem byla teologická disputace začátkem června 1560 v Heidelbergu mezi saskými a heidelberskými teology, která bezprostředně vedla k přechodu falckého kurfiřství od luterství ke kalvinismu. Rýnská falc se tím v Německu vydělila z luterského svazku, především od Saska a Württemberska, a Fridrich III. se stal formující osobností německého kalvinismu. 

Spolu s Heidelberským katechismem (1563) bylo v listopadu 1563 přijato církevní zřízení (Kirchenordnung) a roku 1564 upravil kurfiřt i správu falcké církve zavedením konsistoriálního systému. K žádné dohodě nevedlo ani kolokvium v Maulbronnu v dubnu 1564. 

Následně byl kurfiřt obviněn z bludného ´zwingliánského´ sektářství, císař Maxmilián roku 1565 nařídil zrušit změny v Rýnské falci pod hrozbou říšské kletby, totéž požadoval sněm v Augsburgu svým dekretem. Fridrich III. předložil 14. května 1566 Augsburskému sněmu jak Heidelberský katechismus, tak reformované vyznání od Jindřicha Bullingera. Jeho statečná obhajoba sněm přesvědčila a získala mu i obdiv. Falcká reformovaná církev získala v Říši právní oprávnění. 

Kromě Rýnské falce byl Heidelberský katechismus přijat ve Švýcarsku, ve Francii (1571 La Rochelle), Maďarsku (1567 Debrecín), v Polsku (1564, 1880), po roce 1781 i v českých zemích a v Rakousku. Jako jasné vyjádření reformované evangelické víry je uznáván reformovanými v Nizozemí (1618 Dordrecht), Anglii (1579 studijně Oxfordská univerzita), i Skotsku (1591). Byl přeložen do více než 40 jazyků. Stále je nejen známý, ale v řadě reformovaných (h.v.) církví používaný.