Evangelický kostel Zlín

Město Zlín prodělalo ve 20. století bouřlivý rozvoj, a to zejména díky nejznámějšímu z českých podnikatelů, „ševci“ Tomáši Baťovi. S rozvojem města rostl i počet evangelíků. Ještě v roce 1880 se při sčítání lidu přihlásil k evangelické víře jediný člověk! V roce 1930 pak už bylo evidováno 1268 evangelíků. Firma Baťa nakonec výrazně přispěla i k výstavbě nového evangelického kostela. Velmi pečlivě sledovala náboženskou orientaci svých zaměstnanců a stovky dělníků-evangelíků nemohly uniknout pozornosti. Na výstavbu evangelického kostela firma zajistila za velmi výhodných podmínek pozemek a v součinnosti s městem zadala svému šéfprojektantovi Vladimíru Karfíkovi návrh stavby. Pro dnešní diskusi o rozvojových projektech církve příklad jak vyšitý, ale na druhou stranu – dovedeme si představit, že by takto dnes reagovalo třeba vedení Škodovky? Karfík získal zkušenosti v pařížském ateliéru Le Corbusiera, odkud odešel na několik let do USA, kde pracoval u další legendy moderní architektury, Franka Lloyda Wrighta. Kromě zlínského kostela byl realizován ještě jeho návrh katolického kostela v Bratislavě-Petržalce. Ten byl původně vypracován pro Otrokovice, ale nakonec byl Tomášem Baťou zdarma nabídnut občanům Petržalky místo peněžního daru.

Nový kostel ve svahu
Původně plánovaný projekt s vysokou věží stavitele Josefa Zelinky nakonec nebyl uskutečněn i kvůli vysoké ceně a odmítavému stanovisku města. Město ale nakonec nabídlo jiný pozemek a architektu Karfíkovi se podařilo vytvořit pohledově atraktivní a urbanisticky zajímavou stavbu. Využil přirozeného spádu terénu pro hlavní loď s nezvykle

Novostavba Zlínského chrámu v třicátých letech 20. století

Novostavba Zlínského chrámu v třicátých letech 20. století

komponovaným stupňovitým uspořádáním lavic. Vertikální dominantou je věž zvonice završená kalichem ve zvýrazněném nároží, kam ale nikdy nebyly z ekonomických důvodů instalovány původně plánované zvony. Dynamiku celé stavbě dodávají svislé pásy okenních otvorů. Stavbu chrámu zahájil zlínský stavitel Josef Winkler v červnu 1936 a dokončena byla za necelý rok, na velikonoční pondělí 29. března 1937. Konečná cena stavby včetně zařízení se vyšplhala na 403 000 korun. Zlínský evangelický kostel bezesporu náleží mezi nejzdařilejší sakrální stavby československé meziválečné architektury. Vyváženými proporcemi a funkcionalistickou jednoduchostí dokonale zapadá do urbanistického kontextu baťovského Zlína, vůči němuž se zároveň vymezuje pominutím nejtypičtějšího vizuálního prvku – červené režné cihly.

Proměny interiéru kostela
Interiér kostela změnil v průběhu své existence svůj vzhled už třikrát. Původně zde nebyly varhany, ale pouze malé harmonium. Na všech stěnách byly biblické citáty malované černou barvou. V sedmdesátých letech proběhla proměna interiéru podle návrhu Miroslava Rady. Na zdech byly namalovány tři kříže připomínající Golgotu. Do interiéru přibyly barvy a na pravé straně byly umístěny fotomontáže Jana Šplíchala s náměty stvoření světa podle prvních kapitol Bible. Na levé straně měl být umístěn obraz představující Krista a novozákonní křesťanskou symboliku. Jelikož nebylo dodrženo provedení písma podle návrhu Miroslava Rady a také proto, že část věřících nesouhlasila s umístěním obrazů, autor na dokončení interiéru rezignoval. Z návrhu zůstalo jen torzo. Po vymalování Velkého sálu v roce 2004 se vzhled interiéru více přiblížil původnímu Karfíkovu návrhu s převládající bílou barvou a jemnými odstíny šedé. V prostoru najdeme dnes jen jediný obraz Milosrdného samaritána od Miroslava Hanáka. Na stěnách se opět objevily biblické citáty. Proměny interiéru zlínského kostela tak vyjadřují i určité pnutí v evangelickém prostředí mezi reformovanou a luterskou (i katolickou - obecnou) tradicí i další vlivy. Přístup k zobrazování a umění zřejmě místní komunitu ovlivnil a stojí za zmínku, že ve vestibulu vznikla galerie, kde se pravidelně pořádají výstavy.

Živý sbor v multikulturním Baťově městě
Na stránkách sboru se dočtete o mnoha aktivitách a dokonce i místní mládež má své webové stránky. Pro dnešní dobu je také zajímavé, že již za první republiky žilo ve Zlíně nábožensky velmi rozmanité spektrum obyvatel. Kromě členů řady křesťanských církví přitáhl obuvnický průmysl do města i židy, hinduisty či muslimy. Také evangelický chrám sloužil jako ekumenické centrum pěti církví a ještě dnes se zde konají bohoslužby evangelické, husitské a shromáždění Církve bratrské.

Jan Kirschner a David Valůšek pro Český bratr 6/2015