Evangelický kostel Krabčice

Historie obce je úzce spjata s osudy českých evangelíků. Celé Podřipsko bylo v předbělohorské době převážně evangelické. Během protireformace po roce 1620 zůstávaly Krabčice spolu s obcemi v okolí věrny odkazu předků. Po vyhlášení Tolerančního patentu vznikl nejprve v roce 1782 evangelický luterský (a.v.) sbor v nedaleké Ctiněvsi. Z nesouhlasu s luterskou podobou bohoslužeb vytvořila část členů evangelický reformovaný (h.v.) sbor v Ledčicích. Nato bylo sídlo sboru přeneseno do Krabčic, ale i tam došlo k dalšímu rozdělení a v Krabčicích vedle sebe existovaly jak luterský (a.v.), tak reformovaný (h.v.) evangelický sbor; dokud augsburský sbor nepřesídlil v roce 1855 do sousedních Libkovic. 

Původní toleranční modlitebnu postavil v Krabčicích reformovaný sbor až v roce 1790, do té doby používaly oba evangelické sbory modlitebnu luterského sboru. Společný evangelický hřbitov vznikl již roku 1783. Nato postavil reformovaný sbor nejdříve faru (roku 1785) a školu (v roce 1786), za tolerančních reformovaných kazatelů Štěpána Szeremleye (1785-1788) a Jana Turoczyho (1788-1800). S postupem let se však reformovaný evangelický sbor již nespokojil se svou malou modlitebnou a rozhodl se pro stavbu  kostela. Zdaleka viditelný kostel (říká se mu také Podřipská katedrála) byl postaven v roce 1885 v novoklasicistním stylu se 40 m vysokou věží a čtyřmi zvony, za faráře (1872-1889) Adolfa Chlumského (1842-?).

Roku 1864 koupil evangelický reformovaný sbor původní toleranční luterskou modlitebnu, ve které byl mezitím už hostinec, a přičiněním faráře (1862-1885) Václava Šuberta (1825-1885) zde zřídil ´opatrovnu pro děti´, zárodek pro mateřské školky, ze které postupně vznikl ´Vzdělávací ústav pro dívky´. V témže roce založil farář Šubert v Krabčicích i první ´nedělní školu´ u nás. Po roce 1918 byly budovy vzdělávacího ústavu opraveny a přestavěny (kapacita 50 studentek). Když ústav v roce 1950 nuceně zanikl, Českobratrská církev evangelická areál upravila a přestavěla na Domov odpočinku, v letech 1952-1960 (architekt Bohumil Bareš). Vzápětí jí byly budovy protiprávně státem odebrány a fungoval zde do roku 1990 Domov důchodců. K 1.září 1991 byl areál církvi vrácen a pracuje tu jedno z největších středisek Diakonie ČCE; v letech 1991-2005 probíhaly stavební úpravy.