´Evangelický kostel´ Jablonec nad Nisou

V roce 1820 vznikl v Jablonci už ´potoleranční´ německojazyčný evangelický luterský (a.v.) sbor; jako filiální při českém sboru a.v. v Křížlicích, za křížlického faráře (1813-1820) Jana Molnára (1765-1828). V roce 1838 se ustavil samostatný sbor. V letech 1833-1837 byla postavena modlitebna, k níž byla roku 1861, v roce vydání Protestantského patentu, přistavěna dřevěná věž. Z té doby pochází i budova evangelické fary. 

Současný kostel byl postaven v roce 1892 v neogotickém slohu podle projektu architekta Arweda Thamera. Příspěvky zámožných členů sboru umožnily vznik jednolodní stavby s hranolovou věží v průčelí, na níž dominuje nad vchodem rozeta jako u řady dalších evangelických kostelů. Slavnostní otevření se konalo 17. a 18. prosince 1892.

V letech 1919-1946 byl sbor součástí Německé evangelické církve (DEK). Zdejší dlouholetý farář (1909-1946) Erich Wehrenfennig (1872-1968) stál po celou dobu existence DEK v jejím čele jako církevní prezident. V kostele zasedali a jednali sněmy DEK, jistě v letech 1926, 1933 i 1940, a sborový areál sloužil i pro ústředí Německé evangelické církve. Z Jablonce byly postupně založeny i další německé sbory a.v.: Liberec (1862), Smržovka (1910), i Trutnov (1900).

Po násilném odsunu i zdejších německých evangelíků připadl kostel i s farou Církvi československé (husitské), která ho používá doposud, s přídomkem Kostel Dr. Karla Farského (1880-1927), vůdčí osobnosti počátků Církve československé (1920). Až do roku 1986 kostel i zázemí v budově fary užíval i jablonecký sbor ČCE.