´Evangelický kostel´ Hrob u Teplic

Během 16. století pronikala luterská reformace i na českou stranu Krušných hor, takže kolem roku 1600 se naprostá většina obyvatel města Hrob hlásila k evangelické luterské církvi. Přitom město patřilo cisterciáckému klášteru v Oseku u Duchcova, který byl od roku 1580 ve správě pražské arcibiskupské tzv. horní konsistoře (podjednou).

Na základě Rudolfova Majestátu začali hrobští evangelíci stavět v září 1611 kostel. Koncem roku byla dokončena hrubá stavba kamenné budovy se zvonicí. Slavnostní otevření se konalo 5. června 1614 a novým evangelickým farářem se stal Christoph Luder. Avšak pražský arcibiskup Jan Lohelius, coby vrchnost, nechal již 27. září 1614 kostel zavřít a 12. prosince 1617 byl kostel za vojenské asistence zbořen. To se stalo jedním z podstatných důvodů stavovského povstání.

Sporným bodem okolo zboření evangelického kostela v Hrobu - a obdobně i uzavření evangelického kostela v Broumově - byl výklad ustanovení Majestátu z 9. července 1609 týkající se královských statků, mezi které byly v Čechách automaticky zahrnovány i statky církevní. Narozdíl od toho Majestát pro Slezany, vydaný o pouhých šest týdnů později, 20. srpna 1609, výslovně prohlašoval církevní statky za statky královské; byť se jinak týkal pouze slezských luteránů.

V roce 1913 byly zcela náhodně objeveny a odhaleny základy, o rozměrech 11,3 x 8,4 m, zbořeného evangelického kostela severovýchodně od dnešního Tržního náměstí. Současná úprava je z roku 1960.