Evangelický kostel Horního sboru Vsetín

Po roce 1548, když panství patřilo Nekšům z Landeka, se na Vsetínsku rozšířil především luterský typ reformace, žili zde i členové Jednoty bratrské. Když se roku 1614 stal po úmrtí manželky majitelem Albrecht z Valdštejna, vyvolalo postupně protireformační působení jezuitů na ´Valašsku´ odpor a po roce 1620 přerostlo v několik valašských povstání podporovaných Janem Adamem z Víckova, krvavě ukončených až v roce 1644.

Tvrdé následky pocítily o cca pět generací později i mnozí utajení evangelíci, kteří se ke své víře přihlásili roku 1777 při falešném vyhlášení tolerančního patentu. Na základě toho pravého ze 13. října 1781 vedl první evangelické bohoslužby na Vsetíně již 25. prosince symbolicky Jan Hrdlička, lutersky orientovaný potomek pobělohorských exulantů z Modré.

 Záhy, v roce 1785, došlo k rozdělení vsetínských evangelíků, také na základě evangelické literatury, která byla doposud tajně šířena - vedle luterského (a.v.) sboru se ustavil i reformovaný (h.v.) sbor. Společně vybudované budovy, faru v roce  1782 a toleranční modlitebnu z roku 1783, také oba sbory společně využívaly.

Teprve v roce 1827 byl postaven ´reformovaný´ kostel - prostá budova v novorenesančním slohu respektující toleranční předpisy, za faráře (1817-1835) Jakuba Lukla (1766, Nosislav - 1835). Roku 1892 vzniklo u kratší přední strany schodiště vedoucí k novorenesančnímu vchodu se sloupy a římsou, podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče. Obdobně byl upraven i dosavadní boční vchod, za dlouholetého faráře (1838-1899) Karla Opočenského.

Roku 1927, při stoletém výročí stavby, byla změněna dispozice interiéru kostela. Kazatelna byla přesunuta na kratší stranu proti novému vchodu a na dosavadním místě kazatelny jsou umístěny dvě švabachem psané desky s biblickými citáty. Slavnostní otevření se konalo v den Zjevení Páně roku 1928, za faráře (1899-1939) Jana Skaláka. V roce 1953 dostal kostel nové varhany, za faráře (1947-1959) Jana Buriana.