Evangelický kostel a.v. Libštát

Rodiny augsburského vyznání patřily od roku 1781 k nejbližšímu luterskému sboru v Křížlicích. Věřící se scházeli v rodinách, v období 1792-1828 užívali reformovaný (h.v.) kostel. Docházelo k neshodám, které ukončil reformovaný farář (1827-1830) Karel Nagy, když prosadil ukončení společného užívání kostela. Teprve v roce 1838 byla povolena stavba vlastní luterské modlitebny ve stráni nad říčkou Oleškou. Kostel na Hořením konci byl slavnostně otevřen v roce 1842, za křížlického faráře a.v. (1828-1863) Matouše Molnára (1799-1863).

Budova kostela je podélná stavba s půlkruhovou apsidou a půlkruhově zaklenutými okny, což je dokladem, že na přesné toleranční předpisy pro evangelické kostely se v té době již tolik nedbalo. Nad vchodem do kostela byl při stém výročí Tolerančního patentu 13. října 1881 umístěn pamětní nápis informující o vzniku kostela.

 Roku 1847 byl zřízen kolem kostela hřbitov. V roce 1871 byla vedle hřbitova postavena dřevěná zvonice, pro 3 zvony po českých exulantech 17. století darované z Drážďan - za libštátského faráře a.v. (1868-1876), opatovického rodáka Kristiana Pospíšila (1842-1899).

Po vzniku Českobratrské církve evangelické (ČCE) v roce 1918 se oba sbory spojily, prvním farářem spojeného sboru se stal dosavadní farář a.v. (1878-1927) Petr Marušiak (1852-1929). Dnes se konají bohoslužby jen v modlitebně, původně postavené pro věřící helvetského vyznání.

Roku 2001 byl kostel na Hořením konci prohlášen kulturní památkou a nato došlo v letech 2003-2014 k důkladné renovaci kostela i zvonice.