Česká konfederace 1619

Česká konfederace je politický projekt protestantských stavů Koruny české, podle soudobého příkladu Spojených nizozemských provincií, uskutečněný Generálním sněmem v červenci 1619. Generální sněm byl zahájen 8. července slavnostními bohoslužbami v evangelickém kostele Sv. Trojice na Malé Straně, přejmenovaném záhy na kostel P. Marie Vítězné. Generální sněm jednal za stavovského povstání, které reagovalo na dlouhodobý tlak katolické strany a zvyšující se náročivost habsburské vlády.

Ústava České konfederace byla přijata 31. července 1619 v soudní světnici starého královského paláce na Pražském hradě. Text Ústavy, připravovaný komisí složenou ze zástupců pěti historických zemí Koruny české, je založen na ideji stavovského státu a na rovnoprávném vztahu všech pěti zemí (Čech, Moravy, Slezska, Horní a Dolní Lužice). Česká konfederace chtěla být a měla být právě alternativou absolutistické panovnické moci a náročivosti katolické strany, nedosahující v českých zemích ani 15% obyvatel.

Slavnostní přijetí ústavy a vyhlášení konfederace zahájil  česky  president direktoria (stavovské vlády) Václav Vilém z Roupova (1580?-1641) a  německy  jeden z vůdčích iniciátorů konfederace Jáchym Ondřej Šlik (1569-1621). V obou jazycích zazněl text Ústavy, Češi a Moravané přísahali česky, zástupci Slezska a obojí Lužice německy.

Česká konfederace je podle textu Ústavy evangelický stavovský stát,  nábožensky  v návaznosti na oba Majestáty a Porovnání z roku 1609 ba až na husitské manifesty a  politicky  na švýcarské Spříseženstvo a na nizozemský stavovský stát, případně na polskou stavovskou Rzeczpospolitu. Jednotlivé země představují rovnoprávné právnické osoby. Panovník je volen celým generálním sněmem, s pravomocemi omezenými ve prospěch stavů.

S existencí katolické církve se počítá, katolická víra zakázána není, ke konverzi katolíci nejsou nuceni. Požadováno je však prohlášení veřejně ani skrytě neškodit konfederaci. Úřady jsou obsazovány evangelíky. Ústava obsahuje zákaz působení jezuitského řádu na území České konfederace. To všechno ovšem vyplývá ze skutečností a zkušeností minulých desetiletí.

Česká konfederace existovala necelých 16 měsíců, Rudolfovy majestáty platily pouhých 12 let - krátký čas ve srovnání s vývojem Spojených nizozemských provincií, které právě roku 1609 uzavřely mírovou smlouvu, jímž habsburské Španělsko de facto uznalo jejich samostatnost vyhlášenou roku 1581. Roli hrála i geopolitická situace exponované střední Evropy.

Zajímavost

Následně byla v srpnu 1619 uzavřena česko-rakouská konfederace a začátkem roku 1620 také česko-uherská.