Augsburský náboženský smír 1555

Augsburský mír  z 25. září 1555 je dohoda uzavřená na říšském sněmu v Augsburgu mezi protestantskými stavy a.v. a císařem Karlem V. Jeho bratr, Ferdinand I., vládl v rakouských zemích, části Uher neobsazených Turky a v zemích Koruny české.

Pro ´Svatou říši římskou národa německého´ byl touto dohodou pro tuto chvíli ukončen zápas o vliv světové, druhé, reformace na území Říše, výhradně ale její luterské části, a to pod heslem ´Cuius regio, eius religio´, kdo vládne, ten určuje víru. Augsburské vyznání (AV) z roku 1530 bylo legalizováno, jako součást Liber concordiae, Knihy svornosti.

Toto politické rozhodnutí tak vneslo do říšského práva v německých oblastech svobodnou volbu víry, byť jen pro říšské stavy orientující se na AV. Reformovaná část reformace, navazující na Jana Calvina, během krátké doby předložila na jednom z dalších sněmů v Augsburgu, roku 1566, na svou obranu Helvetské vyznání (HV).

Augsburskému míru předchází dlouholeté úsilí Lutherových stoupenců o zajištění náboženské svobody. Luterská strana předložila v létě 1530 na sněmu v Augsburgu své vyznání víry, Augustanu z pera Philipa Melanchthona, a v prosinci 1530 vytvořila protestantská knížata spolu s jedenácti říšskými městy Šmalkaldský spolek na obranu víry i proti politickému tlaku ze strany panovníka (1519-1556), a právě roku 1530 korunovaného císaře, Karla V. (1500-1558) a katolických stavů.

Šmalkaldské články z pera Martina Luthera upřesnily roku 1537 vyznavačské formulace Augustany a odmítly účast protestantské strany na jakémkoli církevním sněmu mimo Říši. V roce zahájení koncilu v italském Tridentu (1545) získal císař na svou stranu luterána Mořice Saského toužícího po kurfiřtském titulu svého bratrance Jana Fridricha. Luterská strana byla nato v první Šmalkaldské válce poražena v bitvě u Mühlbergu 24. dubna 1547 a Šmalkaldský spolek se rozpadl.

Druhá, krátká, Šmalkaldská válka v roce 1552 vedená, nyní již kurfiřtem, Mořicem Saským s podporou většiny dřívějšího Šmalkaldského spolku skončila porážkou císaře, Augsburským mírem s Liber concordiae v roce 1555 a rezignací Karla V. roku 1556. Vláda v Říši přešla na českého krále Ferdinanda I., zvoleného králem v Říši již roku 1531.

Zatímco v Říši dosáhla smírem protestantská strana legálního upevnění, v Čechách vedl stavovský odboj v roce 1547 Ferdinanda I. naopak k tvrdému zásahu,  Když české stavy, od husitské doby šlechta a města, odmítly svolat a vyslat zemskou hotovost na pomoc císaři do Říše, Ferdinand je po bitvě u Mühlbergu tvrdě potrestal. Čtyři představitelé ´stavovského spolku´ byli popraveni, královská města zapojená do odboje a města Pražská ztratila většinu svých privilegií. Jako zástupci panovníka byli městům dosazeni královští rychtáři a města ztratila vliv na českých zemských sněmech.

Důsledky první Šmalkaldské války dopadly tvrdě také na Jednotu bratrskou. Centrum Jednoty se přesouvá z českých středisek v Mladé Boleslavi a Litomyšli na Moravu do Přerova a Ivančic. Je uvězněn biskup Jan Augusta a část členů odchází do Polska, kde vzniká polská větev Jednoty.. 

Nadto byla zavedena tisková cenzura, kterou Ferdinand I. svěřil do rukou katolického arcibiskupství, když bylo po dlouhé vakanci (1431-1561) obnoveno. Roku 1556 přišlo do Prahy prvních dvanáct jezuitů a byla zahájena cílená netolerantní protireformace.