Augsburské vyznání 1530

Augsburské vyznání (AV, německy Ausburger Bekenntnis, latinsky Confessio Augustana) předložily na říšském sněmu 25. června 1530 na augsburské radnici císaři Karlu V. evangelické stavy, aby se obhájily ze sektářství a bludů, jak byly obviněny roku 1529 na sněmu ve Speyeru, když vznesly už tam proti obvinění protest (odtud ´protestanté´).

Autorem AV je Philipp Melanchthon (1497-1560); latinský a německý text Augustany má řadu odchylek, protože vznikaly souběžně. Augustanu tvoří dvě části. V první části jsou zapracovány dohody ze Schwabachu a z Marburgu (kde se Martin Luther žel nedohodl s Ulrichem Zwinglim a dalšími představiteli reformované /helvetské/ části reformace ohledně chápání Večeře Páně) v roce 1529 a také vyznání víry ze spisu Martina Luthera (1483-1546) ´Vom Abendmahl Christi´ z roku 1528. Jednotlivé články obsahují anathemata, zavržení řady ´bludných´ názorů, především starších církevních sekt.

Ve druhé části (články 22-28) jsou zařazeny výsledky rozhovorů z Torgau v roce 1529 týkající se odstranění zlořádů v současné církevní praxi (vysluhování pod obojí, manželství kněží, obsah mše a zpovědi, klášterní sliby, dosah ´moci´ církevních představitelů). Mimochodem, obsahově jsou to často důrazy shodné se čtyřmi artikuly české reformace.

Augsburské vyznání jasně vyslovuje podstatu Lutherova reformačního rozpoznání ´ospravedlnění pouze milostí přijímanou ve víře´.

Čtyři jihoněmecká města v čele se Strasburgem,  pod vedením reformátora Martina Bucera (1491-1551), předložila vlastní vyznání ´Confessio Tetrapolitana´ a Ulrich Zwingli (1484-1531) svůj ´Počet z víry´. Katolická strana sepsala ´Vyvrácení´, na které Melanchthon reagoval ´Apologií Augustany´.

Apologie byla roku 1555 s řadou dalších vyznavačských spisů zařazena do Knihy svornosti (Liber concordiae). Augustana je zde otištěna v Melanchthonově, německém i latinském vydání AV z roku 1531 (tzv. Augustana invariata), třebaže Melanchthon po několika přepracováních, kterými se chtěl co nejvíce přiblížit pohledu reformované (helvetské) strany světové reformace, dospěl roku 1540 k textu AV známému jako Augustana variata.

Augsburské vyznání je vyznáním všech evangelických (protestantských) církví navazujících na luterský směr světové (druhé) reformace (především Německo, Dánsko a celá Skandinavie). Českobratrská církev evangelická, vzniklá roku 1918 spojením českých sborů dosavadní reformované (h.v.) a luterské (a.v.) církve, se k Augsburskému vyznání víry, stejně jako k Helvetskému, znovu výslovně přihlásila na 9. synodu roku 1947.

Zajímavost

AV článek 28.4: ´Moc církevní a světská se tedy nemají směšovat. Církevní moci jest přikázáno učiti evangelium a vysluhovati svátosti´.
Tzv. Lutherova růže je jakýmsi logem luterského směru reformace.