´Utrakvistický´ kostel Nanebevzetí P. Marie Chrudim

Kostel Nanebevzetí P. Marie je trojlodní stavba z první poloviny 14. století, s románskými základy, novogoticky upravená ve druhé polovině 19. století, se dvěma věžemi v průčelí, které jsou dnes stejně vysoké.

Po celé husitské období (1420-1622) byl kostel utrakvistický. Snad již od roku 1421 byl zdejším farářem  Martin Lupáč  (před 1400-1468), který byl v říjnu 1435 zvolen jedním ze dvou ´sufragánů´ = zástupců zvoleného arcibiskupa Jana Rokycany (~1396-1471). Po Zikmundově nástupu na český trůn byl Lupáč nucen v roce 1437 z Chrudimi odejít.

Svou obhajobou a interpretací kompaktát i přejnou podporou myšlenky odstřihnout se od ´apoštolské sukcese´ stál Martin Lupáč u kolébky Jednoty bratrské.

Pobělohorské období charakterizují kostel především masové poutě k obrazu Krista jako Spasitele světa (Salvator mundi), které se konaly v letech 1681-1782.

Kostel i obě věže zasáhla během 18. a 19. století řada požárů. Při puristické přestavbě v novogotickém slohu, kterou v letech 1857-1880 vedl architekt František Schmoranz st., získal kostel dnešní podobu. Interiéru vévodí renesanční kopie onoho obrazu ´Salvator mundi´ z římské lateránské baziliky. Výmalba kostela z poloviny 20. století překryla výzdobu provedenou syny Františka Schmoranze v letech 1891-1892.