Kostel P. Marie Vítězné Praha

Kostel postavil v letech 1611-1613 nejspíše Giovanni Maria Alliprandi pro německé evangelíky a.v., jednalo se patrně o první barokní stavbu v Praze. Slavnostně byl otevřen 21. července 1613 - o rok dříve než staroměstský evangelický luterský kostel Svatého Salvatora - jako kostel Svaté Trojice, se vchodem situovaným ze směru od Petřína. Evangelickým farářem malostranských luteránů byl již od roku 1609 Tobiáš Winter.

Dne 8. července 1619 zde byl slavnostními bohoslužbami zahájen Generální sněm Koruny české, který 31. července přijal ústavu České konfederace, 19. srpna sesadil Ferdinanda II. Štýrského a 26. srpna zvolil českým králem Fridricha Falckého.

Po ´Bílé hoře´ připadl kostel řádu bosých karmelitánů, kvůli přímluvě člena řádu za vítězství v průběhu bělohorské bitvy. Na přání Ferdinanda II. byl přejmenován na kostel P. Marie Vítězné a Antonína Paduánského, jehož ctitelem císař byl. V letech 1625-1644 byla stavba adaptována, vnitřní orientace byla otočena, se vchodem ve směru od Vltavy.

Kostel je celosvětově znám jako kostel ´U pražského Jezulátka´ - podle sošky přivezené v 16. století ze Španělska matkou Polyxeny z Lobkovic; ta ji roku 1628 věnovala tomuto kostelu.