Bible Kralická 1579-1594

Jednota bratrská řadí bibli, stejně jako církev a svátosti, mezi věci služebné – které slouží ke spáse. Bible otevírá skutečnost Božího zájmu o člověka. Proto je dobré a nutné text bible co nejlépe zprostředkovat a zprostředkovávat – výkladem, kázáním, svědectvím společenství církve.

To dodalo Jednotě odvahu uskutečnit biblický překlad. Nejprve přeložil Jan Blahoslav (1523-1571) Nový zákon (NZ) vydaný v Ivančicích 1564 (velikost 12°,18x12,5 cm) a 1568 (8°, 21x15 cm). Pro své žáky uvádí Blahoslav ve své ´Gramatice české´ (1571) zásady, které bratrský překlad bible jednoznačně ovlivnily.

Jeho žáci (Ondřej Štefan, Jan Eneáš, Izajáš Cibulka ad.), stejně jako on vzdělaní na protestantských univerzitách jak v Německu, tak ve Švýcarsku, začali připravovat překlad Starého zákona (SZ). Po náhlé smrti Ondřeje Štefana (1528-1577) řídil práci na překladu Izajáš Cibulka (před 1550-1582), správce sboru v Kralicích, kam dal roku 1578 Jan z Žerotína (~1530-1583) přestěhovat z Ivančic bratrskou tiskárnu.

Na překladu a výkladu SZ s Izaiášem Cibulkou pracovali, vedle svých povinností na bratrských sborech, kazatelé Jednoty: Jan Capito (+1589), Pavel Jessenius (+1594), senior Jan Eneáš (+1594), pokřtěný žid Lukáš Helic (+1598), Jiří Strejc (1536-1599), senior a sudí Jednoty Jan Efraim (~1550-1600), hebraista Mikuláš Albert z Kaménka (1547-1617).

Pod vedením Izajáše Cibulky byly připraveny a v Kralicích vytištěny první tři díly (1579, 1580 a 1582). Jeho smrt roku 1582 práce na překladu prodloužila. Další dvě části, knihy proroků a Apokryfy, překládané pod vedením Jana Eneáše, seniora v Ivančicích, vyšly až v letech 1587 a 1588.

Jako šestý díl byla v následujících letech připravena revize Blahoslavova NZ rozšířená o poznámky a komentáře, reálie, odkazy na paralelní místa, sumáře jednotlivých biblických knih i sumáře kapitol – obdobou ke zpracování textu SZ.

Jako první český biblický překlad zavádí tento bratrský jednoznačné rozdělení kapitol na verše, podle jednotného systému poprvé použitého Robertem Estiennem pro řecký text NZ (tzv. textus receptus) roku 1551 a pro celou bibli ve vydání Vulgaty z roku 1555.

V Kralicích nad Oslavou tak vznikla tzv. Šestidílka, Bible kralická, jako kolektivní dílo. Pro překlad Starého zákona měli překladatelé k dispozici soudobé vydání Antverpské polygloty (1569-1572) obsahující i původní hebrejský a řecký text, přihlíželi i k české Benátské bibli (1506) a k dalším překladům. Blahoslav použil řecký text s překladem do latiny od Erasma Rotterdamského (1516) a latinský překlad Theodora Bezy.

Rozdělení Kralické šestidílky na jednotlivé díly je pro SZ obdobné jako u pěti částí zcela soudobého latinského překladu Heidelberské bible (1575-1579), kde je SZ přeložen Immanuelem Tremelliem a Apokryfy Franciskem Juniem. Pro NZ užila Heidelberská bible latinský překlad Theodora Bezy (1565).

Tzv. Šestidílka vycházela v Kralicích ve kvartovém formátu (4°, 30x21 cm) v letech 1579-1594, s vročením posledního šestého dílu, Nového zákona, 1593. Ve zdejší tiskárně byl vydán v roce 1596 revidovaný jednosvazkový text celé bible, bez výkladů (příruční osmerkový formát, 8°, vysoký cca 21 cm) a zároveň NZ (formát 12°, 18x12 cm). Na revizi textu se podíleli Mikuláš Albert z Kaménka, Jiří Strejc a nově Samuel Sušický (+1599) a Adam Felin (~1560-1598).

Roku 1601 vyšel v Kralicích samostatně NZ (8°), Blahoslavův text revidovali  Jan Němčanský (1552-1598) a Zachariáš Ariston (+1606). Poslední, třetí Kralické vydání celé bible (opět kvartový formát, cca 30 cm vysoký), vyšlo roku 1613.

Bratrskou tiskárnu vedl v prvním, ivančickém, období (1562-1564) Václav Solín, po něm do roku 1578 v Ivančicích a do roku 1596 v Kralicích jmenovec Zachariáš Solín (+1596). Typografie a celkový vzhled kralických tisků je zásluhou jeho i dalších spolupracovníků. Pod jeho vedením byla vytištěna Šestidílka i oba tisky z roku 1596.

V letech 1596-1605 vedl tiskárnu Samuel Sylvestr (+1605), který byl roku 1601 vydavatelem NZ. Posledním správcem tiskárny byl v Kralicích (1605-1622) Václav Elam (+1622), vydavatel posledního vydání Kralické bible, nadaný typograf, působící v Kralicích třicet let.

Po přepadení tvrze v prosinci 1620 se tiskárna dostala přes Náměšť a Přerov roku 1628 do Lešna, kde pracovala do vypálení města v roce 1656. Nejprve pod vedením Matouše Krokočínského v letech 1628-1632, nato tiskárnu řídil Daniel Vetter (1592-1669).

Kralická tiskárna pracovala v původní tvrzi Karla staršího ze Žerotína, který její činnost podporoval stejně jako jeho otec Jan z Žerotína. Tvrz byla v pobělohorské době roku 1628 zničena. V 60. a 70. letech 20. století zde probíhal rozsáhlý archeologický výzkum pod vedením Vlasty Fialové (1896-1972). Jeho výsledkem je současný Památník bible. 

Revize Šestidílky, započatá v roce 1618, nebyla nikdy dokončena, vydání z roku 1613 se stalo na čtvrt tisíciletí posledním, které smělo být vytištěno ve vlasti. Teprve roku 1863, k mileniu Konstantina a Metoděje, vydává evangelický farář a.v. Josef Růžička text kralických v Praze.

Mezitím ale vyšla řada vydání v cizině. Komenský vydává v Amsterdamu roku 1658 výtah z biblického textu - Manuálník, tj. Jádro celé Biblí svaté. Teprve roku 1709 vychází v Halle kralický NZ a v roce 1722 text celé Bible. Mezitím vydává v Žitavě Václav Kleych podvakrát vlastním nákladem NZ (1721 a 1722).

Celá bible vychází v Halle znovu roku 1745 a opět, s předmluvou Jana Theofila Elsnera (1717-1782), v roce 1766. Ten provedl mnoho doplňků a oprav, se kterými byly vydávány i pozdější tisky.

Další čtyři vydání vyšla v letech 1787-1808 v Prešpurku, nato mezi lety 1807 a 1830 čtyřikrát v Berlíně, dalších pět v maďarském Kyseku (Köszek) v letech 1831-1851 a poslední zahraniční vydání (před pozdější komunistickou erou) ještě 1858-1860 třikrát v Berlíně. Všechna nejspíše ve formátu 8°.

Kromě toho vyšel v těchto městech před rokem 1863 nejméně dvacekrát samostatně Nový zákon, většinou ve formátu 12°, výjimečně 8°.