Evangelický kostel Rudník / Heřmanovy Sejfy

Po vydání tolerančního patentu se tu k evangelickému luterskému vyznání přihlásilo 400 lidí a samostatný sbor a.v. vznikl tak cestou milosti, když počet členů nedosahoval předpokládaných 500 osob. Do roku 1783 do obce docházeli němečtí kazatelé.

V roce 1783 přichází se skupinou mladých uherských nekatolických intelektuálů, po ukončeném studiu evangelické teologie, do oblasti Krkonoš Stephan Hoszu (1755-?), šlechtic z Turé Lúky na Nitransku, který se stává prvním tolerančním kazatelem v Rudníku, historicky Hermannseifen/Heřmanových Sejfech, v letech 1783-1784. Káže ve staveních osadníků nebo pod širým nebem. V spartánských podmínkách vydržel pouze rok a po něm přišli další pastoři z Uher. Heřmanovy Sejfy byly jedním z pouhých dvou, vedle sboru a.v. v Habřině, německy mluvících sborů vzniklých bezprostředně po vyhlášení Tolerančního patentu.

V roce 1785 se začal stavět evangelický kostel, dokončen byl ze sbírek věřících a za podpory evangelíků z pruského Slezska během roku. Slavnostní otevření se konalo 24. července1786. V té době zde už bylo 800 evangelíků. Současně byla v sousedství vystavěna budova fary. Hřbitov byl kolem kostela založen v roce 1810. Budova kostela byla roku 1803 přestavěna. Podélná kamenná stavba kostela se čtyřbokou apsidou získala v roce 1862, na základě Protestantského patentu (1861), v průčelí čtyřbokou věž. Další renovace kostela proběhly před rokem 1870 a znovu roku 1886.

Roku 1834 zřídil evangelický sbor konfesní školu. V té době byla jedinou školou tohoto typu v okolí, schopnou připravit děti třeba i ke studiu na vyšších evangelických školách, tehdy převážně na Slovensku, jako v případě Jána Kadavého. V roce 1867 byly pořízeny tři zvony (Paulus, Petrus a Hus); zrekvírovány byly za první světové války. Od roku 1919 byly Heřmanovy Sejfy součástí Německé evangelické církve (DEK).

Evangelický sbor fungoval do odsunu krkonošských obyvatel německé národnosti. Do roku 1948 tu působil evangelický ´farář´ (patrně laik) z Černého Dolu (doklad?). Poslední pohřeb na zdejším hřbitově byl v roce 1957. Od té doby již kostel nebyl udržován, zdevastovaný je již počátkem 60. let. V roce 1991 byla budova v tak havarijním stavu, že musela být snesena kopule věže. Od té doby budova rychle chátrala, dnes je propadlá i střecha a strop lodi. Obec Rudník a spolek Přátelé Bolkova v desátých letech 21. století intenzivně hledají možnosti záchrany torza kostela a způsob jeho důstojného využití.